Nešťastná duše

    Při běžné práci se klient přestal soustředit a začal být roztěkaný. Jeho pozornost evidentně něco rozptylovalo. Zároveň jsem pociťoval, že v místnosti nejsme sami. Pozorně jsem se díval okolo klienta a v zšeřené místnosti jsem uviděl vedle něj stín. Poté jsem ukončil procházení události a požádal klienta, aby se podíval okolo sebe, jestli tu je s námi ještě někdo jiný. Klient se rozhlédl a bez zaváhání odpověděl, že tu s námi někdo je. Zajímal jsem se o to, zda je v jeho těle nebo někde mimo. Klient odpověděl, že duch je nedaleko něho. Na můj dotaz kdo to je odpověděl, že neví, ale že to je nějaký starý muž. Poté jsem se klienta dotázal, zda s tímto duchem může hovořit . Na svoji otázku jsem dostal kladnou odpověď. Dále jsem se jej dotázal, zda s ním mohu hovořit i já. Odpověď byla opět kladná. (Rozpaky mi trochu způsobila formulace oslovení přítomného ducha, ten se však bez problémů zapojil do rozhovoru).
Svoji konverzaci s duchem jsem začal tím, že jsem se jej zeptal, jak se jmenuje. On mi odpověděl, že neví. Toto nebyla zjevně pravda, protože na všechny ostatní okolnosti si dobře pamatoval a když jsem tuto otázku zopakoval později, dostal jsem opět vyhýbavou odpověď. Dále jsem se ho ptal, jak dlouho tu už je. Duch odpověděl, že už dlouho. Při mých dalších otázkách uvedl, že měl blbý život, protože byl sobec. Uvedl, že byl německý voják. Tomu odpovídalo i klientovo držení těla, jeho ztvrdlé rysy v obličeji a úsečné, bezmála vyštěkávané odpovědi. Dle jeho slov zemřel před deseti lety ve věku 79 let v Německu. Od té doby se jenom tak bezcílně potuluje světem a neví co dělat. Nemá kam jít a neví co má dělat, tak se zatoulal až sem (klientův třes tělem). Ptal jsem se jej, proč neodešel do Světla, tak jako všichni ostatní. Na to mi odpověděl: „Ublížil jsem mnoha lidem, bojoval jsem za Hitlera, tak jako to dělali všichni ostatní.“ Dále uvedl, že jej ve Světle nechtějí, že je pro svoje činy příliš těžký a nedostane se nahoru. Po tomto jeho prohlášení jsem se ujistil, že tomu tak není, což jsem mu také bezprostředně sdělil. Duch dále řekl, že nevěděl, že se to nemá dělat, nyní to už ví, ale raději na to moc nemyslí. Sdělil, že jej nemá nikdo rád a že mu to všichni vyčítají. Pak mě obvinil, že má pocit, že mu to vyčítám i já. Ujistil jsem jej, že tomu tak rozhodně není. Na to se duch vyjádřil, že je mu divně, když myslí na to co dělal. Pak jsem s ním hovořil na téma, zda již ví, že se nemá ubližovat jiným lidem. Duch přiznal, že mu to už je zcela jasné a hned navázal tím, že se už cítí lehčeji. Mrzí jej, že jej nemůže mít nikdo rád. Na to jsem jej ujistil, že já jej mám rád i přes tyto skutečnosti takového jaký je a že rozhodující je, aby si svoje chyby uvědomil. Na to se klient usedavě rozplakal a uvedl, že mu ještě nikdo neřekl, že jej má rád. Poté se začal cítit lépe a lehčeji. Ujistil jsem jej, že jsem mu odpustil a že tak jistě učiní i všichni ostatní lidé. Požádal jsem jej o to, aby si i on sám odpustil. Po delší době snažení duch uvedl, že si už taky odpustil a je schopen odejít do Světla. Pak jsem jej požádal, aby se podíval nahoru. Duch uvedl, že tam vidí Světlo a všechny lidi, kterým ve svém životě ublížil. Nemůže se jim podívat do očí a proto tam nemůže jít (klient se opět usedavě rozplakal). Ujistil jsem jej, že i všichni tito lidé, kterým ublížil a kteří jsou nyní ve Světle, mu již odpustili a nic mu nevyčítají. Na to jsem mu doporučil, aby zavřel oči a nechal se do Světla doprovodit pomocníky, které jsem mu přivolal na pomoc. Poté jsem se s ním rozloučil a on odešel do Světla.