Střídání věků

   Jsme malá vesnice. Žijeme v klidu u nějaké skály. Mám ve vesnici funkci. Patřím k vůdcům a mám vesnici chránit. Mám k tomu patřičné schopnosti. Jsem ochránce vesnice a vidím, že něco přichází. Snažím se vesnici ochránit. E tu hraje důležitou roli, žiji s ní. Přichází ale doba Temna a s tím nic neudělám. Pravidelně se střídá období Světla a Temna. My jsme pozůstatek Světla, nemůžeme se tomu bránit. Vesnice v poklidu žije, všichni mi důvěřují. Nemám ale šanci vesnici uchránit. Nebezpečí přichází z venku. Černá energie se snaží dostat dovnitř. Jsou silnější než já. Jediná možnost je odejít, jinak to mnohé z nás pohltí. Nesmíme přijít do styku s tou černou energií. Až přijde čas, tak se vrátíme.

   Svolávám celou vesnici. Musí se dostavit všichni. Důvěřují mi. Oznamuji jim, co přichází, že se moje ochranná energie zmenšuje, že se náš čas naplnil a že musíme odejít. Máme jenom dvě volby, odejít a počkat na další dobu Světla, nebo se nechat pohltit Temnotou. Vyzývám všechny, co chtějí zůstat, aby odešli domů. Pár jich odchází. Ostatní uklidňuji, že o nic nejde, že se jenom vrátíme domů. Jdu ke skále, u které je ukryté obřadní místo. Vysvětluji lidem, jak náš odchod bude probíhat. Další obsah mi nyní není přístupný. Všichni v klidu odcházejí. Naposledy odcházíme s E. Bereme se za ruce, leháme si a opouštíme těla. Cítím úlevu. Nás nedostali, hrozně se vztekají. Chtěli mě ovládnout, získat mě pro sebe, tím by získali i moji moc.

   Vznášíme se a z výšky pozorujeme Temnotu, jak všechno pohlcuje. Mám z toho dobrý pocit, spoustu lidí jsem zachránil. Ty, co zůstali, uvrhne Temno do temnoty na hrozně dlouhou dobu. Ve vesnici vidím nepokoje. Lidé se bouří. Posílají za mnou nějaký černý oblak, který mě pronásleduje. Jsem silnější než on, ale on jde stále za mnou. Jsme ve Světle. Je tu radost, láska, hrajeme si. Čas tu utíká jinak. Dole je zatím období Temna. Období ve Světle jsem měl za odměnu, tam za mnou mrak nemůže, ale číhá dál.

   Doba Temna končí. Dostáváme pokyn od Rádců, že je možné jít zpět dolů. Když ze Světla padám dolů, je to moment, kdy mě ten mrak přepadá a odstřihává mě od životní energie. Je dobře maskovanej. (třes těla) Nedělá nic jiného, než že mi bere tu energii. Už je jenom přežitek, nemá spojení se svým tvůrcem, ale byl tak naprogramovanej. Tím, že jsem se rozdvojil, jsem mu umožnil, aby mě odstříhl od energie.

   Přicházím do Rajské zahrady, je to Atlantida, symbióza přírody a techniky. Prožívám zde mnoho životů s E, je to nádherný. Jsou tu krásné vibrace. Stává se ze mě řadový člověk. Tady nikdo ochránce nepotřebuje. Je to nádherný život. Nějak jsem se zasekl, nechce se mi odtud dál. Cítím ohromný štěstí. Už uplynulo mnoho času. Mám zvláštní pocity v hlavě. Tyto pocity jsem už dlouho nezažil. Pamatuju si to, je to něco špatného, co přichází. Padá na mě smutek, vidím, co se stane. Stejně jako tenkrát, není jiné možnosti. (vzdychá) Cítím něco divnýho. Proč jsem neodešel včas do Světla? Vzepřel jsem se. Chci být pouze jedním z ostatních. Nechci tu odpovědnost. Chci tu zůstat až do konce. Neuvědomuju si, že je to chybné rozhodnutí, které mě stáhne dolů. Je to zapříčiněno tím, že nemám spojení nahoru.

   Jako slepej jdu po světelným tělesu a neuvědomuju si, že je tam díra dolů. Pode mnou už nic není, padám dolů. Letím na Zemi, koukám nahoru a hledám svoji světelnou část. Hledám ten černej mrak. Nikde ho nevidím. Cítím, jak do mě proudí energie z mojí světelné části, která mě neopustila, posílá mi energii a dává mi sílu pokračovat. Čím jsem dál, tím jsme si blíž a to spojení je intenzivnější. (protahuje se) Protahuje a uvolňuje mě to. Splachuje to ze mě tu únavu. V hlavě cítím zvláštní, jemnou energii. Cítím sílu v těle. Postupně mě to naplňuje, dobíjí. Cítím, jak mi sílí nohy. Stojím pevně na zemi. Nohy jsou silný a už se mi nepodlamují. Čím víc půjdu nahoru, tím silnější ta energie bude a bude mě dobíjet. Cítím se uvolněně, necítím potřebu se hýbat, jenom jsem. Uvědomuji si klid a mír. Jako by se zastavil čas a já byl zároveň ve Světle i v Nicotě. Cítím, že se uvnitř mě začíná něco probouzet. Je to hodně silná energie. Cítím ji ve spodní části páteře. Stoupá nahoru, je hodně jemná. Trochu se mi z toho motá hlava. Tryská na mě z temene jako fontána, vznáší se na mě. Cítím klid a mír, nikoho nepotřebuju. Ne, že nechci, ale nepotřebuju, není to na ničem zvenčí závislé. Trochu si uvědomuju odpor, který je pro tu energii v krku.  Z toho pochází to motání hlavy. Je to nechuť něco dělat. Prostě tam je z lenosti. Chci si jenom užívat to Světlo a nic dalšího se mi prožívat nechce.

   Mám pocit, že už nepotřebuju do hrubších vibrací, nechce se mi tam. Ještě to potřebuju, ale už se mi tam nechce. Potřebuju ty hrubší vibrace, abych byl schopen generovat ty jemnější. Bez toho rozdílu si člověk nic neuvědomí a nemá potřebu vytvářet něco jiného. Lenost mě zakonzervuje ve stejném stavu, v jakém jsem, a nebudu se nikam dál vyvíjet. Cítím malátnost, znám ty pocity. Mám chuť si jenom odpočinout. (usíná) Nic se mi nechce, jsem línej, nemám v sobě touhu pokračovat dál. Chybí mi motivace. Je to zbytečný, je to pořád nahoru a zase dolů. Přijde mi zbytečný cokoli dělat. Nakonec se spojuji se svojí vyšší částí. (pokračuje vyšší část)

   Cítím spoustu energie, vůli, sílu, dokážu všechno. Všechny překážky mi najednou připadají úsměvný. Co to na mě zkoušíte? To mě má zabrzdit? To jsou jenom překážky pro žáčky, musí si s nimi poradit i malé dítě. Když jsem ale dole, tak to nezvládám. Mám toho dole chuť nakopnout, aby se probudil. Vždyť je to tak jasný. Proč se s tím tak patlá? Mám to já zapotřebí, mít dole takovou brzdu? Můžu mu pomoct, trochu se při tom bavím. (rozverně) Užívám si to, přijde mi to zajímavý. Je to dobrý pobavení. Když mu ale všechno ukážu a řeknu, tak si toho nebude tolik vážit. Stejně na to nakonec přijde, je ale moc těžkopádnej. Kdybychom se spojili, tak bychom mohli jít rychleji dál. Čekám tu na něho a zdržuje mě to. Tak jo, asi mu pomůžu. Můžu jenom pročistit to spojení mezi námi. Pošlu tam energii a informace. Dělám to. Ten dole najednou ožívá. Má víc energie a je chytřejší. Čím je to spojení intenzivnější, tím rychleji a chytřeji se hýbe. Ten ale valí! Už se spojujeme, jsme jedno.

   Najednou se zároveň vnímám jako ten horní i jako ten spodní. Je to fajn, jenom nevím, který vlastně jsem, oba jsou jako jeden. Cítím spoustu energie a elánu. Je mi fajn. Cítím takovou hravou energii. Mám chuť dělat blbosti, jenom tak, pro radost.