Ukřižování

    Je tady teplo, všude kolem je písek. Škrábe mně v krku. Mlátí mně po zádech důtkama, mlátí a mlátí. Je nás tu víc. Jsem strašně zbitý, týrali mě pro výstrahu. Jmenuji se Jonáš. Bolí mě celé tělo, mě bolí ruka a záda, mám sucho v krku, už jsem dlouho nepil. Nejvíc mě bolí kříže. Jsem ve vězení. Je tu strašné horko, budova není kamenná. Berou mě, bolí to, jak mě táhnou za to tělo (bolestný výraz) Pokládají mně na kříž (bolestný výraz) a připoutávají mně. Přivazují mi ruce. Nějak tam mám zpříčený ten palec, bolí to. Kolem krku jsem taky přivázaný, omotaný provazem. Je to suezská země. Je tu spousta lidí. Zvedají to, tělo mě táhne dolů a hlava nahoru. Cítím tah za krkem. V boku mám zařezané provazy, jsou pevné, aby tělo nesklouzlo. Kříže ční nad nimi. Ten kříž je schválně přitesaný do špičky, aby se mi zabořoval do zad a do páteře. Je tu strašně moc lidí, jdou v procesí. Nesou nás živé na křížích. Jsme tři. Je to jako vůz, ale má to z kamení kola. Drkotá to. Je to strastiplná cesta. Tlačí to, není tu žádné zvíře. Písek mi jde do plic. Mám sucho v ústech. Mluví o křížové cestě. Jsem už slabý a pomalu nevnímám bolest. Čekám na smrt, až mě Bůh zavolá. Záda mě bolí. Hlavu mám volnou a tak se s ní snažím hýbat. Moje nehybné tělo mě táhne dolů. Au, au, au, tiše sténám. Tak bych pil.

    Cítím úlevu. Už je konec. Po bocích stojí zástupy v bílém a všichni se modlí. Vzdávají mi úctu za to, co jsem prošel. Všude kolem je plno světla. Bytosti jsou bílé, průhledné. Jako bych šel ještě někam výš. Necítím se ale nad nimi povznesený. Je to přirozené, tak to prostě je. Jdu pořád dál kolem nich. Dostávám se do Světla, které mě pohlcuje. Je mi dobře. Všude kolem mě je Světlo a je mi dobře. Je to něco víc, než běžně vidím Světlo. Dostávám vzkaz, "nechtěj vědět všechno". Cítím krásný klid a odevzdanost. Klid, který nedokážu zažívat ani v meditaci, je to spojení s Univerzem. Tou krásou se všechno smazalo, stále se mi vrací.  

Zpět
Vytiskni stránku