Porod

 

Je rok 1023. Kolem sebe vidím světlo a vlnění. Jako bych byla v nějakém točícím se kole. Vytváří to tunel, na jehož konci je nějaká osoba. Jsem člověk, dítě, děvče. Prožívám porod. Ten tunel jsou porodní cesty. Všechno je růžové. To otáčení je zvláštní. Je to jako tornádo, které mě vytahuje ven. Cítím se stísněně, ale při tom lehce.  Cítím tlak a hučení na temeni hlavy. Jsem přetočená. Nohy mám směrem dolů. Jdu nohama napřed. Z dálky slyším řev mojí mámy. Mám nějaké pocity, ale nedokážu se s nimi ztotožnit. Něco špatného se děje, vím to, ale nepociťuju to. Všechno ke mně přichází, ale já to nepociťuju. Z mámy mi vylézá nožička. Zůstává zaklíněná. Tahají mně za ni. Ani se nehnu, nejde to. Jsem od těla a veškerého dění zvláštně odpojená. Jsem unavená. Mámě tlačí na břicho. Snaží se mně obrátit. Tlačí mi na hlavu. Jako bych byla v mámě uzamčená. Nejsem ve spojení ani s tátou, ani s mámou. Ubližuje mi, jak na mně tlačí. Bolí mě rameno. Je těžké zůstat při vědomí. Uvnitř to začíná být toxické. Není dobré, že tu zůstávám. Pořád jsem nohama dolů, zkroucená a zaklíněná. Nemůžu se pohnout. Já i máma umíráme. Ruce i nohy mám těžký. Špatně se mi dýchá. Spojení s mámou nemám. Jsem odřezaná od všeho. Hodně mě bolí pravé rameno. Při otáčení mi s ním nějak pohnuli.

Nic se neděje. Nechali nás být. Už nám pomoct nemůžou. Začínám vidět Světlo. Máma už asi umřela. Světlo postupně sílí. Odcházím s myšlenkou, že mě v mámě nechali umřít. Už jsem ve Světle. Na mysli mám tu opojenost. Pro duši to bylo zvláštní. Ještě jsem něco takového nezažila. Nestačila jsem se s tělem sžít. Ostatní duše kolem mě přechází. Něco nebylo správně. Přichází mi otázka. Proč jsem se nebyla schopná spojit? Nechtěla jsem cítit bolest. Nechtěla jsem to prožívat. Měla jsem si to prožít. Mělo to být poznání. Zablokovala jsem se vůči tomu. Neposunula jsem se dál, tak jak jsem měla. Šlo o strach z prožívání. Platí to na veškeré poznání. Nechci si to připustit. Poznání mě převyšuje a já se toho bojím. Tím pádem se bojím udělat ten krok, který byl důležitý. Místo toho jsem se zablokovala. Už vnímám jenom klid. Už mi to došlo. Už ten krok můžu udělat. Není to nic těžkého.