Výběr matky

    

 

    Při práci s ŘKM jsme nejednou narazili na problematiku prožitků duše v průběhu prenatálního vývoje. Setkali jsme se s názory, že duše vstupují do těla plodu někdy kolem třetího měsíce těhotenství. Tento názor naše zkušenosti nepotvrdily, i když to pochopitelně vzhledem k omezené kvantitě sezení na toto téma to v ostatních případech nemůžeme vyloučit. Naopak nejeden prožitek našich klientů naznačuje, že duše dítěte je přítomná od samých počátků těhotenství. Často dokonce již v průběhu početí a vnímá všechny okolnosti, včetně pocitů obou rodičů.
    Ukazuje se, že příchod duše do těla má více aspektů a rovin, než se na první moment může zdát tak, jak naznačuje i následující prožitek klienta.

První žena
    Dívám se zespodu na nějakou hráz. Je tam žena v červené sukni. Vidím tam bagr. Ta žena je teď na lopatě bagru. Dělá blbosti.
    Teď jde na louce se skupinkou lidí. Ona jde první. Ty lidi ji poslouchají. Já tu holku znám. Strašně mě to k ní přitahuje – obdiv, je hezká, šikovná.
    Teď jde s nějakým vysokým klukem podél zdi. Občas se líbají. Chtěl bych být s nimi, ale oni o mě nevědí. Naskakuje mi s ní něco z minulých životů.

Druhá žena
    Pozoruji nějakou ženu. Jde do hospody. Pracuje tam, roznáší pití. Vybírám si, jestli by to mohla být moje matka. Přijde mi, že jo, ale něco se mi tam nelíbí. Přijde mi lehkovážná.

Třetí žena
    Vidím ženu na nějaké skalce. Leze nahoru s chlapem. Já to pozoruji a hlídám, ale nemůžu to ovlivnit, nemůžu se hýbat. Mám strach, že udělá něco blbě. Teď vylezli na špici. Dívají se na krajinu. Oba svítí. Točí se to. Lítám kolem nich. Říká mi to, že jako jo, ale nevím proč, ale nechce se mi tam. Z jedné strany svítí, z druhé jsou černí a svítí jen povrch. Proto se mi tam nechce. Jakoby byli světelný obrys a uvnitř prázdnota. I kdyby mi ale všechno říkalo, že jo, tak se mi tam nechce. Rozhodnutí je ale na mě. Přijde mi, jakoby šlo i z nebe světlo – jo běž tam! Ale ta psychická nesvoboda způsobuje, že se nemůžu hýbat. Nejvíc je to v rukách, v zápěstí. Teď je vidět strašně oslnivé světlo. Hodně s velkým odporem k té ženské jdu. Znám ji, je to E. Dostávám se dovnitř jejího těla. Přijde mi, že to není oboustranné nadšení, že tam jsem. Nelíbí se mi tam. Připadám si jako v obrovské bílé vymalované prázdné místnosti. Navzájem se na sebe moc netěšíme.

    Klient si nakonec za svoji matku vybral třetí ženu, i když dlouho nechápal proč. Až určitý nadhled mu pomohl tuto volbu trošku objasnit:

    Tu první miluji. Nevybírám si ji, chtěl bych ji spíš jako partnerku. Ale hrozně mě to mrzí, protože proto nejsme vůbec spolu.

    Ta druhá je L, moje současná máma, ale ta je pořád samá práce. Nevybírám si ji, protože pro to ještě nenastal správný čas

    Ta třetí je E, vybírám si ji, ale nevím proč.

RS – září 2009