Šestý měsíc   

    Je mi horko, mám málo místa, cítím tlak na záda a mám nepříjemný pocit z nesvobody. Předtím jsem byl chlapec, teď jsem holka. Jsem přivázanej k tomu tělíčku. Už nemohu odcházet, je to napořád, musím si zvykat. Předtím jsem se mohl volně pohybovat. Tělo se pořád zvětšuje a je tu nuda. Občas se zableskne něco světlejšího. Vidím to zavřenýma očima. Vnímám samotu a horko. Nevím, z čeho je mi tak horko. Matka by měla víc pít a víc chodit ven na vzduch. Mám vztek, že se nemůžu volně pohybovat. Vadí mi, že nemůžu dělat volný pohyby, tělo mně neposlouchá, jak bych chtěl, jsem malý a nešikovný. Mám vztek, že si nemůžu dělat co chci. Je tu nuda. Matka se se mnou nebaví, nevšímá si mně, jako bych jí byl jedno. Věnuje se jenom sobě a má spoustu zbytečných obav. Vnímám, co si myslí i co prožívá. Je to moje jediná zábava, ale zase až tak velká zábava to není. Pociťuju horko a tlak na záda, vrtím se a zase ten nedostatek prostoru. Mám ztuhlou krční páteř a bolí mně mezi lopatkami, je to z toho, že se nemohu volně pohybovat. Hejbám nožičkama, abych se tak nenudil. Kyslík mně neosvěžuje a je ho málo. Je mi smutno. Spíš než samota mi vadí, že nemám žádné podněty. Je tu málo zábavy a málo podnětů. Chtěl bych nějakou činnost, mám pocit, že dětinštím. Toto období je na to, abych zapomněl, kdo jsem. Kdo jsem byl a co jsem dělal pořád vím, ale není to důležitý. Nelíbí se mi, že jsem holka, nevím proč. Asi tady za těch pár měsíců zblbnu. Už se těším, až toto období skončí, a budu venku. Musím si zvyknout, ještě to chvíli potrvá. Nemůžu s tím nic dělat a musím to přijmout takové, jaké to je. Chápu, že to tak má bejt.

Zpět
Vytiskni stránku