První setkání

    Událost se odehrává strašně dávno. Jsem energie a pohybuji se vesmírem. Hraju si mezi hvězdama, skotačím. Jsem celej neklidnej vzrušením. Nemůžu se dočkat, až se narodím. Už se mám narodit, hrozně se na to těším. Mám z toho velkou radost.
 
    Najednou před sebou vidím energii, která mě k sobě přitahuje. Cítím k ní hodně silnou přitažlivost. Táhne mě to k ní, je mi u ní pěkně. Ty pocity jsem ještě nikdy předtím nezažil. Najednou se mi z toho motá hlava. Je to "Z". Ona o mě ale nestojí. Zabývá se právě něčím jiným. Něco řeší a vůbec si mě nevšímá. Snažím se jí říct, „já jsem tady, všímej si mě, chci se s tebou pobavit“. Dávám jí vědět, že bych s ní rád nějaký čas prožil, udělal s ní společné prožitky, narodil se společně s ní. Ona o to ale nemá zájem, řeší zrovna problémy s někým jiným. Je mi to líto. Je mi z toho smutno. Bylo by to hodně fajn se s ní narodit. Se žádnou jinou energií mi tak fajn nebude. Všechno ostatní bude jenom náhražka. Nechce se mi ani narodit. Říkám jí, že na ni chvilku počkám. Má to ale na dlouho, slibuje, že se mnou někdy příště půjde. Ale kdy? Říká, že neví, ale určitě za mnou přijde, teď to ale nejde. Cítím, že by chtěla jít hned. Je jí to líto, že nemůže jít hned. Chvilku si spolu hrajeme, je to hrozně fajn. Dobře, až přijde čas, tak se znovu setkáme.
 
    Jdu na Zem, ale stýská se mi po ní. Na Zemi vidím nějakou jinou bytost, ale nepřitahuje mě to k ní tolik. Chtěl bych se narodit se "Z". Bez ní jsem úplně ztratil radost. V tom novém životě nevidím nic, nač bych se mohl těšit.

    Není tu sice ona, ale jsou tu jiné energie, se kterými se postupně setkávám. Na Zemi je to vlastně hrozně dobrodružný. Už mi nevadí, že tu "Z" není se mnou.