Energie

    Nacházím se miliony let v minulosti. Z mého pohledu celé událost trvá jenom chvíli, tento čas se však lidskými měřítky nedá stanovit. Stejně tak je to s prostorem, děj se odehrává ve vesmíru, který není ničím ohraničený.

    Jsem světelná energie ve tvaru koule. Jsem chuchvalec energie, který se odpoutal od většího celku. Pociťuji intenzivní strach. Oddělil jsem se od obrovské světelné energie, abych poznal a zažil sám sebe. Najednou se cítím hrozně osamocený a mám strach. Kolem jsou chuchvalce černé energie. Mám strach, že mě pohltí. Jsou to duše, které zapomněly, kým jsou a světlo v nich vyhaslo. Mám strach, že dopadnu jako oni. Proto se snažím přidávat k jiným světlým energiím. Tím ale potlačuji sám sebe. Jak se jich držím, tak získávám jejich povahu a ztrácím svoje vlastní světlo. Zoufale lítám a chytám se každé vhodné energie, co vidím. Bojím se, že se nebudu mít koho chytit a zůstanu sám mezi těmi černými energiemi. Pláču. Když si nevážím sám sebe, tak si mě neváží ani ostatní. Tak se v sobě snažím všechno potlačovat a tím pozvolna zhasínám a tmavnu. Chtěl bych být zase tou energetickou koulí. Nevím jestli to dokážu, asi na to nemám. Už jsem skoro úplně ztratil sám sebe. Dostávám se mezi ty tmavé koule. Jak jsem se bál, abych se nestal jednou z nich, tak jsem se jí stal. Rezignoval jsem.
    Vidím černý chomáček, duši, která potřebuje pomoc. Pomáhám jí. Ostatní černé duše se na mě dívají špatně, protože to dělám podle sebe a ne podle nich. Objevuje se ve mně malé světýlko, které mi dělá radost. Jak si uvědomuji tu radost, tak se to světlo ve mně probouzí čím dál víc. Je lepší, cítit se sám sebou. Brouzdám se vesmírem a dělám, co mě napadne. Potkávám i světlý koule. Prostě si jdu svou cestou. Dělám, co já chci a co mi dělá radost. Zářím čím dál tím víc. Je mi úplně jedno co si ostatní energetické koule myslí. Dělám si, co chci. Jak se s tím vyrovnávají ostatní, je jejich věc. Nacházím v tom uspokojení a štěstí. Jsem šťastná energetická koule. K tomu nic nepotřebuji. Občas si jen tak pro pobavení hraji s jinými světelnými koulemi. Hrajeme si proto, že nás to těší. Nikdo z nás na tom nelpí.
    Pomalu se zvětšuju. Jsem stále větší a větší. Některé světelné koule se stávají mojí součástí. Jako bych byl jejich matkou. Stávám se stejným světlem, od kterého jsem se původně oddělil. Na začátku jsem byl malou částí, která se oddělila, dnes jsem tím celkem. Mohu se ale zase oddělit a poznávat sám sebe.

    Znovu se odděluju. Už ale nemám strach. Letím vesmírem a vychutnávám si to. Na ty černé koule se jenom podívám a nechávám je jít svou cestou. S těmi světelnými koulemi si hraju. Je to velice zábavný, mohl bych si tak hrát donekonečna.