Anihilace energie v kosmu

     Jsem shluk energie, která se pohybuje v Kosmu. Vypadám jako nějaká bílá mlha v prostoru. Proti okolnímu Kosmu jsem světlý, skoro bílý. Jsem teplý a živý. Mám nějakou jinou, oproti současnosti omezenou formu vědomí. Na základě nějakého plánu dochází k mému přeskupení. Promíchávám se a cítím při tom bolest mezi svýma současnýma očima a ve spáncích. Shromažďuji se z kosmického prostoru a shlukuji se ve dvou protipólech, které pociťuji jako místo ve svých současných spáncích. Z těchto dvou protipólů se přesunuji doprostřed, kde vytvářím nějaký trychtýřovitý tvar, kde se postupně moje proudění zrychluje. Na konci tohoto trychtýře dochází k mojí anihilaci. Tento prostor pociťuji jako ostré světlo a bolest uprostřed svých současných očí. Zde dochází k jasnému světelnému výboji, který připomíná elektrický svařovací oblouk, je bolestivý, ale který jsem nucen přijmout. Nepociťuji žádné emoce, pouze si uvědomuji děj. Jedná se o přesun energie z jednoho Vesmíru do druhého. Energie z našeho Vesmíru je „vycucávána“ do jiné dimenze. Toto pociťuji jako bolest ve svých současných spáncích a mezi očima. Tento děj ve věčný, energie je soustřeďována, vtahována a přetvářena. Jsem součástí tohoto děje. Nemohu jej však pochopit a jeho smysl neznám. Popisované procesy pociťuji ve svém těle. Jasně vnímám, jak se od nohou vyprazdňuji a přesouvám svůj obsah přes spánky do prostoru mezi oči a mizím někde mimo prostor. Něco se děje, něco se mění v nic, postupně mizím v tom trychtýři, brzo bude konec, dohasínám a mizím.