Je rok 10 525, nejedná se o současné datování. Jsem žena, jenom chodím a zářím. Jako bych byla Světlo. Chodím z místa na místo a všechno prozařuji. Jsem ve spojení úplně se vším, i s nejmenším lístkem trávy. Všechno cítím. Všechno je se vším propojené. Světlo proudí všemi směry. Tvoříme Zemi, aby pro nás byla obyvatelná. Na této planetě je nás víc. Cítím Slunce, cítím úplně všechno. Mám velké tělo, nejsem člověk, jsme jiná rasa. Postupně se ode mě všechna vlákénka oddělují. Je to jako vystýlka kolem mě, která vytváří Faradayovu klec. Úplně to jiskří.

Vybrali si mě a uvěznili Anunaci. Chtějí mě zkoumat a podrobit. Jsem to já a zároveň se na sebe dívám. Všechno vnímám zastřeně. Kolem mě přechází vlny energie. Je to nějaká blokáda. Jsem v nějaké jeskyni. Mám přikované ruce tak, že si nemůžu sednout. Bolí mně z toho ramena. Nemůžu se do svého těla dostat. Ulítám od té bolesti pryč. Objevují se kódy, které pronikají do mého těla. Je to jako rozžhavené železo. Sedím klidně a hledím na svoje tělo. Vštěpují mi to do mojí DNA. Zároveň to tu vypadá jako ve středověku. Dokáží se dostat do mého těla, aby ovládli duši. Proto nechci jít zpátky do těla. Vědomí toho, že vím, co se děje mě uklidňuje. Nepotřebuji jít zpátky do těla. Je to jediná možnost, jak té transformaci zabránit. Oni ví, že ta změna je i pro další inkarnace. Nejde jim o to mě zabít, ale překódovat mě, abych se jim podvolila. Ze všech stran mě obkličují. Vždycky mají záložní plán. Nedovolí mi vzpomenout si a tím se osvobodit. Chtějí tu planetu pro sebe. My jsme tu ale byli dřív. Hrají si s mojí myslí. Nechtějí se mi ukázat v pravém světle. Mám si pamatovat, že jsem byla uvězněna ve středověku. Přeprogramovávají moje veškeré poznání. Pro mě je důležité, aby se nedostali k mojí duši, která má veškeré poznání. Jsem mírumilovné stvoření, nejsem na tyto věci nastavená. Na planetu jsme přiletěli abychom se s ní propojili. Oni sem přiletěli ji vyplenit.

Cítím tah na temeni, jako bych rostla a narovnávala se. Moje okovy praskají. Cítím v sobě nekonečnou sílu. Je to jako nekonečná zbraň. Všechno se najednou vysvětluje, jsem Buddha, jsem Světlo. Zaplavuje mě síla a klid. Je to božství, které vnímám. Na všechno se dívám z výšky. Vidím Světlo. Kolem mě něco proudí, je to božství. To slovo mi nesedí, ale pořád se mi vrací. Používá ho křesťanství, proto mi je proti srsti. Jejich pojem nevystihuje pravý obsah. Na ten není slovo, musí se to cítit.