Odchod

Je rok 5525. Událost se odehrává mimo Zemi. Jsem malý kluk s výjimečnými schopnostmi. Můžu vidět očima ptáků a komunikovat s nimi. Vnímám přírodu a mám energii v rukou. Nějací lidé mne zpovzdálí sledují. Postupně rostu. Ta energie sílí. Mám z ní obal kolem celého těla. Dokážu k sobě energií přitahovat věci vzduchem. Stále vidím, jak přicházejí. Kolem sebe šířím energetické pole. Postupem let moje schopnosti rostou. Dokážu zvedat a přemisťovat věci. Přichází za mnou mnoho lidí, kterým pomáhám. Neumím jím říci ne. Těm v pozadí se to nelíbí. Oni chtějí, aby lidi trpěli. Jsou jako dozorci. Kolem sebe mám stále to energetické pole, které mně chrání. Najednou mě zajímají a zdrogovávají mě. Moje energetické schopnosti mizí. Usínám a moje tělo odpadá.

Probírám se jako naprosto zhroucený muž. Sedím na vyprahlé krajině. Sedím a snažím se mentálně rozhlédnout kde je nejbližší voda, nebo civilizace. Probudil jsem se tu. Během noci jsem sem byl zavlečený. Mám žízeň a jsem zesláblý. Nemůžu se dostat do stavu, ve kterém bych mohl mentálně vidět. Upadám. Nemůžu si vzpomenout, co se stalo. Jak jsem se sem dostal? Nevím, co mám dělat. Nefunguje mi to. Jsem roztěkaný. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, kvůli kterým se nemohu soustředit. Mám hlad. Kručí mi v břiše. Nedokážu se odpojit od fyzična. Nejsem schopný se propojit sám se sebou. Cítím se jako zbitý. Nepřichází mi žádné informace, ani vzpomínky. Nejsem schopný se spojit sám se sebou. Je to nepříjemný. Rozskočí se mi hlava. Zvedám se a jdu. Chodím v kruzích. Vidím stejné místo, na kterém jsem už byl. Mám v sobě nějakou clonu, která mi brání vnímat a rozvzpomenout se. Jsem hrozně unavený.

Chtěli se mně zbavit. Nemůžou mně ale zabít. Odtáhli mě do pustiny, kde nemám šanci přežít. Ještě mně nadopovali, abych si nemohl pomoct. Cítím, jak mi v žilách koluje nějaká látka. Jsem otupělý. Nemůžu si vzpomenout, ani jak se jmenuju. Jsem jako slepý člověk. Poprvé cítím, jak svůj život prožívají ostatní lidé. Ta bezmocnost. Mám těžké ruce a nohy. Uvažuju co dál. Moje mysl je otupělá, nemá cenu někam chodit. Nevím, jestli se nechat uštknout hadem, nebo čekat na místě až umřu. Jsem úplně mimo. Rozhoduju se až ta látka odezní. Pak se rozhodnu co dál. Ubíhají hodiny. Čas mi letí před očima. Sedím a čekám. Moje tělo se postupně uvolňuje. Jenom sleduju co se se mnou děje. Cítím smíření se svojí situací. Uvolňuje se mi srdce. Ještě pořád to není jako před tím. Jsem už ale schopný se vnímat. Jsou to takové energetické vlny, které prochází mým tělem. Všechno se začíná třpytit. Přicházím k sobě. Suchá tráva se začíná tetelit. Zase začínám mít svůj zrak. Všude kolem sebe vidím vibrace. Zase přicházím k sobě. Energetické pole kolem mého těla se začíná zvětšovat.

Prožívám krásný pocit smíření. Už můžu odejít. Tělo už nepotřebuju. Odcházím do Světla. Zaplavuje mně příval teplého Světla a Lásky. Cítím, že jsem mezi svými. Důležité bylo to uklidnění se a napojení se. Vyhnul jsem se bolestivé smrti, tak jak chtěli. Odešel jsem v čistotě. Mohl jsem to díky své vyspělosti udělat.