Mimozemská navigátorka

Máme jiný čas. Pocházíme ze Síria. Jsem žena ve středních letech a nalézám se uvnitř kosmické lodi. Mám na sobě obtažený stříbřitošedý oblek. Předtím loď plula, nyní stojíme a čekáme. Jsem sama ve své kajutě. Moje tělo má okrovou barvu. Mám funkci navigátora a v hierarchii jsem hned pod velitelem lodi. Cítím úzkost. Jsem hodně vyčerpaná. Už jsme dlouho pryč. Celá posádka je unavená a na lodi panuje dusná atmosféra. Sedím na posteli a odhodlávám se jít do služby. Vstávám a vycházím z kajuty. Jdu se najíst do jídelny. Už jsou tu ostatní. Nikdo se s nikým nebaví. Všichni jsou zasmušilí. Cítím tíhu na ramenou a v rukou. Na snídani je nějaká kaše, která nevypadá příliš chutně. Dodává nám ale všechny živiny co potřebujeme. Přemýšlím, co budu muset udělat. Budu muset zastoupit zraněného kapitána, který leží na ošetřovně.  Včera jsme byli napadeni nějakou nepřátelskou lodí. Celou noc jsem čekala, jestli se ta loď znovu objeví. Jsem unavená, protože jsem málo spala. Po snídani odcházím na velitelský můstek. Všichni jsou tu ve stresu. Mám stažený žaludek. Cítím se nejistá, že budu muset rozhodovat a udělám chybu. Nevíme, kdo to je. Jejich loď je proti naší menší, ale má pokročilejší technologie. Byli jsme sem vysláni kvůli napadání našich dopravních lodí. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Naše zbraně jsou na ně pomalé. Nestíháme je zaměřit. Cítím na sebe velký tlak. Všechno mám řídit. I když jsem k tomu byla cvičená, tak jsem to nemusela nikdy dělat. Lidé čekají, co jim řeknu. Nejsem schopná si ani utřídit myšlenky. Je to nová a nebezpečná situace. Jsem pod tlakem. Vydávám rozkazy a deleguji práci. Vystřídala jsem směny. V této situaci se cítím ztraceně. Nevím kam se vydat a co mám dělat. Přemýšlím, jestli bychom se neměli vrátit. Je ticho před bouří.

Vidím záblesk. Nastává chaos. Objevuje se nepřátelská loď. Snažíme se ji rychle zaměřit a sestřelit. Není čas na vyjednávání. Snažím se dělat navigátorskou práci. Oni přeskakují kolem nás. Nejsem dostatečně rychlá. Jsou stále o krok před námi. Jako by s námi hráli nějakou hru. Snažím se vymyslet nějakou strategii. Nevím jak všechno předat ostatním, je toho najednou moc. Střílíme po nich, ale oni vždycky uhnou. Jako by uměli číst naše myšlenky. Najednou jsou zase pryč. Řeším, co máme dělat. Cítím na sebe tlak a nejsem schopná to rozhodnout. Nikdy jsem se s ničím tak zákeřným nesetkala. Zase začínají ty záblesky. Loď se znovu objevuje. Něco nám uniká, určitě to má nějaký důvod. Ta loď pouze odvádí naši pozornost. Zkoumám na radaru, jestli v okolí nenajdu ještě něco jiného. Měla jsem pravdu. Je tu ještě jedna velká a pomalejší loď, která se blíží k nám. Doposud jsme si ji nevšimli. Byli jsme vylákáni. Než to stihnu předat ostatním, tak naši loď zničí. Vnímám jenom záblesk a výbuch.

Všechno je pryč. Najednou jsem venku z lodi. Jsem smutná. Přichází zvláštní Světlo, kterým letím. Už je tu jenom Světlo. Tělo vůbec necítím, psychicky je mi hodně blbě. Bylo to tak rychlé, že to nedokážu pochopit. Zvláštně vidím ve Světle. Cítím se tupě, bez emocí. Jsem ještě stále v šoku z toho, co se stalo. Cítím pocit viny. Byla to moje chyba. Vůbec nevím, co to takové velení je. Když mi celá situace došla, tak už bylo pozdě. Svojí pomalostí jsem zahubila stovky lidí. Došlo mi to pozdě. Když mi to dochází, tak se Světlo kolem mě rozzařuje.