Mars

Jsem na Marsu. Cítím, že tu nejsem sama. Cítím tu nějaké bytosti, ale nevidím je. Nemají hmotná těla v našem smyslu. Proti původní populaci se nezměnili. Je to jenom jejich kamufláž. Žijí ve městech, která jsou v podzemí a nejsou vidět. Ta města jsou hodně jiná než na Zemi. Je to jejich ochrana. Musí být hodně opatrní, aby na sebe neupozornili. Žádám je o možnost návštěvy. Váhají. Neví, kam si mě mají zařadit. Oproti mně mají mnohem víc lásky. Musím se rozhodnout, jestli se plně otevřu lásce. Chci se jí otevřít. Je to jako kdybych stála nad propastí a táhlo mě to do ní. Natahují ke mně ruce a pomáhají mi. Cítím, jak mě nabíjí. Dodávají mi vůli. Stydím se ukazovat lásku a svítit do okolí. Je to jako maska, kterou dokážu odložit jenom na chvíli. Bojím se tu sílu ukázat. Ukazuju jim všechnu svoji lásku. Usmívají se na mně. Konečně jsem se otevřela a mohou mě vzít k sobě. Moji průvodci jsou dva. Doprovázejí mně bránou. Bytostí tu není moc, ale každý tu září. Nevím, jestli tu jsou i jiná města. Město není moc velké. Větší by ochranné štíty nedokázaly ochránit. Jako by se tu zastavil čas. Jejich obyvatelé jsou vývojově úplně někde jinde než my na Zemi. Nemají žádné stroje. Pracují s energií. Jsou jako kouzelníci. Vedou jednoduchý život. Už se v těch vysokých energiích neudržím. Proto se loučím a děkuji jim za umožnění návštěvy. Už se známe a mohu je kdykoli znovu navštívit.