Mimozemská entita

     Vždy, když se zabývám prací na sobě nebo jsem v hlubším kontaktu se Světlem, pociťuji chlad a tupou bolest na čele. Proto se dívám do své hlavy a na čele vidím tmavou energii. Připadá mi jako nějaký chladný obklad umístněný na vnitřní straně čela. Energie je sice živá, ale ne příliš inteligentní. Komunikovat se s ní dá pouze velmi omezeně. Umí projevovat souhlas, případně nesouhlas, a vydávat pískavé zvuky. Bojí se Světla a chce domů. Není však schopna sama odejít. Přivolávám na pomoc světelné Pomocníky, kteří však nejsou schopni pomoci, protože tato entita nespadá do jejich kompetence. Při komunikaci s ní se ukazuje, že ona sama žádné pomocníky nemá a pochází z druhého konce galaxie. Přes ni se však mohu napojit na její domovské prostředí. Je to vodní planeta, kde se prohání hejna bytostí podobných pulcům. Když to bytost vidí, chová se v mojí hlavě jako kapr v akváriu. To vyvádění v hlavě není nic příjemného. Snažím se ji přesvědčit, aby se spojila s někým, koho má doma ráda. Není však schopna vybrat žádnou konkrétní bytost. Ke všem má stejně kladný vztah. Všichni tam jsou jako sourozenci. Ona sama se nemůže domů dostat a oni jí nejsou schopni nijak pomoci. Zjišťuji, že jí budu muset pomoci sám. Chci po ní vědět, od kdy je v mojí hlavě. Vybavuje se mi jedna moje astrální cesta po galaxii z roku 1990. Při ní se na mně přilepila jako pijavice a já jsem si toho pod silnými dojmy nevšiml. Od té doby žije se mnou a projevuje svoji nespokojenost vždy, když přijde do kontaktu se Světlem, kterého se bojí. Domlouvám se s ní, že ji dopravím domů, souhlasí s tím, protože jí Světlo vadí. Vydáváme se společně na cestu galaxií k její planetě. V její blízkosti ji vybízím k návratu domů. Zdráhá se, už si na mě za ty roky zvykla a naše odloučení bude považovat jako ztrátu. Nakonec jí musím slíbit, že ji budu navštěvovat a že ji někdy vezmu na výlet. Po tom velmi touží, protože se sama nemůže ze své rodné planety dostat. Ona odchází za svými vodními druhy a já se vracím do svého těla.