Svatba

Děláme si svatbu po svém. Na pláži na Havaji nás oddává nějaký kněz. Od rána jsem nervózní a chlemtám víno. Pavla září štěstím a je šťastná. Jsem nervózní z toho, že je to na celý život. Cítím, že to není bláznivá zamilovanost a láska na celý život. Proto mám pochyby. Přijíždíme na pláž. Po chvíli přijíždí kněz. Je to menší chlapík v barevné košili. Probíhá to rychle. Dáváme si s Pavlou lib. Mám dojem, že je to kněz jenom na papíře, aby mohl oddávat. Slibem se vytváří pouto pouze mezi mnou a Pavlou. Cítím s ní energetickou provázanost. Cítím, že ji mám opravdu rád a je mi s ní dobře. Jsem spokojený. Nacházím vnitřní klid a pohodu. Opíjíme se a blbneme. Všechno to je na základě mého vnitřního rozhodnutí.  

Cítím silný tlak ze strany rodiny. S Pavlou musíme chodit na přípravný kurz na Petrov. Tato svatba bude pro rodinu. Nemáme s tím problém. Tady chceme důstojnou úroveň na Petrově. Oba jsme pokřtění a chodíme na katechismus. Kněz je sice rozumný, ale to, co říká, se neslučuje s mým přesvědčením. Nejdu ke zpovědi, příčí se mi to.

Všechno zásadní se odehrává, když říkáme slib. S každým ANO dochází k energetickému závazku. Nejen k Pavle, ale i k církvi. Ne k Bohu, ale k církvi jako organizaci. Jako by se pokaždé uzamkla nějaká energetická úroveň. Kromě výchovy dětí k bohu s obsahem nemám problém. Ostatní beru automaticky. Kdybych závazek porušil, tak by to na mně mělo negativní energetický dopad ze strany církve. Podle mě to není v pořádku. Mělo by to být jenom o nás dvou. Vznikl ale trojúhelník - já, Pavla, církev. Nic dalšího do mě ale nevstupuje. Aspoň jeden z nás musí být pokřtěný, aby ta vazba mohla vzniknout. Díky tomu na nás ta vazba drží. Ta závislost zůstává, i když se rozejdeme. Díky této vazbě to bude držet pohromadě. Ta energetická vazba nezmizí ani po smrti.