První přijímání

Obřad probíhá v místním kostele. Je nás tu sedm, víc děvčat. Všichni jsme děti fanatických křesťanů. Jdeme do přední, levé části lavice. Je to slavnostní den, stáváme se novými členy křesťanské komunity. Předstupuji před kněze. Ten mi dělá kříž na čele, cítím při tom bolestivý tlak na čele. Uspává mi tím třetí oko. Jako by mi něco vypálil na čelo. Začíná do mě proudit nějaká energie. Vstupuje do mě zezadu. Jedná se o energetické napojení. Rozlévá se mnou nepříjemná energie. Cítím se malátný a oblblý. Zaslepil mi třetí oko, nechce abych viděl pravou podstatu věcí. Zezadu mi podsouvají, jak mám co vidět. Jsem oblblý, paralyzovaný. Farář to zdůvodňuje tím, že do nás vstoupil Bůh.

Doma je z toho velká sláva. Cítím k tomu odpor. Je mi ale sedm let a nedokážu se tomu vzepřít. Částečně mě to změnilo. Dostal jsem část energie, která není moje. Postupně si na to zvykám. S věkem ve mně vzrůstá odpor vůči křesťanskému vidění světa. Cítím při tom, že jsem něco víc než jenom hmota. Jsem z toho zmatený. Nedokážu zjistit, jak to ve skutečnosti je. Mlátí se to ve mně. Je mi to proti mysli. Nechci chodit do kostela. Tady začíná moje odloučení od církve. Hledám svoji pravdu. Absolvuji Reiki, které mě oslovilo. Všechno mi začíná zapadat do sebe. Energetické stopy církve v sobě ale cítím doteď.