Velekněžský obřad

Píše se rok 4 500 přen naším letopočtem. Celá událost trvá zhruba měsíc. Jsem původem ze Síria a nyní z Atlantidy, kde pokračuji jako člověk ve svém vývoji. Jedna zapomenutá událost mi to však překazila.

Jsem už postarší kněz a ještě stále jenom na desáté úrovni Merkaby. Váží si mě, ale jsem stále jenom ve druhé sortě. Už nemám tu vůli a píli na sobě pracovat. Všechno dělám automaticky. Některé praktiky mi nejdou, například teleportace. Jsem z toho smutný a zklamaný. Mladší kněží to zvládli a prošli obřadem dál. Říkám si, jestli by mi nepomohlo další zasvěcení. Pak bych to mohl zvládnout. Moje myšlenky se na to upínají.  Od velekněze dostávám negativní stanovisko. Je při tom velmi vážný. Přesto ho žádám o zasvěcovací obřad. Neodporuje mi, vnímá moje myšlenky, které by mě stejně zahubily. Jiná možnost tu není. Přichází ten den.

Vnímám radost, prožívám pocit naplnění a štěstí. Jsem natěšený, plný radosti a očekávání. Všichni okolo vědí, co se stane. Už lítám v nějakých energiích, jde o vývojový pád. Spirála energií je zbarvena do zelena. Nade mnou je ohromné Světlo. Slyším nějaký zvuk, cítím tlak v hlavě. Tu energii nejsem schopen zpracovat.

Kroutí mi to nohama. Uvědomuji si, že se účastním zasvěcovacího obřadu, na který ještě nejsem připraven. Prožívám zděšení. Motá mě to do šroubovice. Jde o pád mojí DNA, v hlavě mi zvučí siréna, cítím bolest v nohách, celé moje tělo prochází energetickou proměnou. V každé otáčce dochází ke spálení nějaké části DNA. Ještě mám v materiálním světě něco neodžitého. Proto se do něho budu muset vrátit a ještě si to odžít. Ještě jsem to nezvládl. Nejdřív bych měl mít zvládnutu problematiku jedenácté úrovně. Chtěl jsem něco přeskočit. S Merkabou se musí pracovat jinak. Každý ji musí zvládnout sám v rámci individuální práce. Cítím šílený tlak v šesté čakře. Zablokovalo mi to třetí oko.

Agrese, boje, soutěžení. Dívám se na to všechno z nadhledu. Každá soutěživost je boj. Desítky životů ve válce, porazit druhého, být lepší než on. Mám plnou hlavu boje a agrese. Konflikt ústí v to, co se odehrává. Energie nabyla ohromujících rozměrů. Dostává se mi do celého těla, v každé buňce přepisuje DNA a mění moji budoucnost.  Je to škoda, měl jsem pokračovat v práci na jedenácté úrovni. Můj vývoj byl pomalejší než vývoj ostatních.

Připadám si jako hromádka popela. Budu muset nejdřív vstát z popela. Světlo mě vytahuje z těla. Táhne mě to do Světla. Mám si odpočinout a začít žít od začátku. Moje ego se projevilo. Můj čas ještě nepřišel. Chtěl jsem do toho obřadu jít. Chtěl jsem se vyrovnat ostatním velekněžím. Bylo to hloupé nezvládnutí problematiky desáté úrovně Merkaby. Na každou chybu si člověk musí bez pomoci přijít sám.