Šedý obal

Jsem mág, manipuluji svoje okolí. Používám k tomu různé techniky. Jednodušší lidi řídím přímo přes jejich hlavu. U těch světelných se nemám čeho chytit. Vyzařují Světlo ven. Čerpají energii ze svého okolí. Nemůžu na ně, ale do jejich okolního prostoru ano. Vypouštím šedou energii do jejich okolí. Obal je zevnitř propustný, energie člověka jde ven. Zvenku obal Světlo odráží. Člověk pak energeticky pomalu chřadne. Obal ještě vylepšuji programem na automatickém smršťování. Je to jako škrtič. Člověk buď energeticky odpadne, nebo se na něho už mohu napojit. Je to zajímavé. Trvá to dýl, ale funguje to. Jenom pár lidí se tomuto působení dokáže obránit. Mám radost, že jsem vymyslel něco nového a tak účinného. Odlétám do Temnoty.

Cítím jako bych na sobě měl nějakou deku, jako by na mě ležel nějaký šedý obal. Chce se mi spát. Všechno vnímám jako studený. Schází mi energie. Jsem obalený šedým obalem, přes který neproniká žádná energie. Je tma, noc, odcházím z těla a jdu se proletět. Lítám si. Když se vracím, tak vidím jak je tělo obalené šedou hmotou. Hmota je jenom okolo těla, dovnitř se nedostala. Vlézám si zpět do těla. Na první pocit je všechno v pořádku. Jsem ale odříznutý od okolní energie. Jak moje energie slábne, tak se šedý obal stále víc přibližuje. Je to jako šedá, energetická past. Mám pocit lovené zvěře. V minulosti jsem něco takového dělal taky.

V době, kdy jsem byl mágem, jsem měl nějakého učně, kterému jsem dál předával svoje poznatky. Je to jenom béčkový mág, který nikdy nepřekročil můj stín. Má pocit, že když mě stáhne zpátky do Temnoty, tak bude povýšený.