Pokusy s elektřinou

Událost se odehrává v průběhu druhé světové války. Řvou na mě a bijí mě. Je tu zima a mám hlad. Cítím nejistotu, co se mnou bude. Neposílají mě do žádného koncentráku, ale vezou mě do nějakého střediska v Rakouských Alpách.

Jsem žid nacházející se v pokusném středisku. Čekám, co se mnou bude, už dva dny jsem na samotce. Je mi to divný. Vedou mě do nějaké místnosti. Je v ní těžká, dubová židle. Domnívám se, že mě usmrtí elektrickým proudem. Modlím se. Dostávám rány do nohou, pak do rukou, pak do hlavy. Pozoruji zevnitř svoje tělo. Cítím ránu elektrického proudu do mozku (bolestný výraz).

Podstupuji jeden z pokusů. Jsem připoutaný na těžké židli. Na hlavu mi dávají kovovou helmu. Na rukou a nohou mám kovová pouta. Pouští do mě elektrický proud a měří moji mozkovou činnost. Nejdříve je to do hlavy (bolestný výraz, křeče). Cítím křeče v hlavě a míše. Cítím pálení v mozku, vidím záblesky před očima. Jsem částečně v bezvědomí. Probírám se a oni opět pokračují v pokusech. Cítím velké horko, křeče a bolest v hlavě. Křeče se rozšiřují do celého těla. Elektrody mi připojují do různých částí hlavy a sledují, co to se mnou dělá.

Pokusy narušují spojení mezi duší a tělem, které nejsem schopen plně ovládat. Schopnost řídit tělo klesá o 10 – 15%. Jsem úplně odříznutý od emocí. Při další sérii pokusů klesá o 60%. Po třetí sadě pokusů už duše zcela ztrácí kontakt s tělem.

Vybavování si uložených informací je fyzickou, mozkovou záležitostí. V této souvislosti vnímám poškození mozku. Jsem tu už potřetí. Už jsem fyzicky poškozený. Přestávám být pro ně zajímavý. Přeřazují mě na další oblast pokusů. Jde o pokusy s viry a červy. Moje poškození mozku je trvalé. Mám narušené vnímání a vymazanou paměť.

Opouštím tělo a odcházím do Světla. Cítím bolest a otupělost. Mám ztrátu paměti. Ve Světle jsem úplně vyřízený. Zotavuji se, odpočívám, spím. Světlo se mnou chce projít uplynulý život. Nemohu si ho vybavit. Vybavuji si pouze, že jsem něco podobného dřív dělal já jiným. Příště si to raději odpustím. Než půjdu do dalšího života, tak si zde mohu libovolně dlouho odpočinout.