Mnich

Jsem v duchovním klášteře. Pobývám v meditaci. Vnímám všechno, co se kolem mne děje, jak v klášteře, tak v celém okolí. Se vším jsem propojen. Vidím tři členy naší komunity. Něco je s nimi špatně. Domlouvají se na odstavení našeho představeného. Jsem obdařen nejen jasnovidností, ale i jasnoslyšností. Chtějí převzít vedení a přesměrovat dění v našem klášteře jinam. Vidím to negativně, vidím za tím Temnotu. Vycházím z meditace a jdu za představeným. Všechno mu říkám. Soustředěně mě poslouchá. Jeho nečinnost mne ale překvapuje. Nepřestává se při tom usmívat. Říká mi, že s tím nic dělat nebude.

Nechápu to a ptám se ho, proč to tak nechá být. Říká, že nadešel čas. Chce abych si sednul naproti němu. Sedám si a zavírám oči. Vytahuje mě z těla a vede mě do nadřazeného kláštera. Tam už vedení ovládly bytosti z temné strany. Opat mění obraz a já vidím časovou osu. Vidím na ní střídání světlých a temných časů. To je dané a nemůžeme to změnit. Náš světlý čas se právě překlápí do Temnoty. Posouváme se v čase. Z našeho kláštera se vytrácí duchovní obsah. Mniši se fanatizují. Veškeré duchovno se vytrácí. Proto je čas jít. Opat dobrovolně opouští tělo a odchází do Světla.