Bolest při menstruaci

Je rok 1621. Cítím bolest v podbříšku. Je to jako by mi někdo rval vaječníky z těla. Cítím strach a děs. Ležím na břiše. Mám ho rozřízlý. Všude kolem je spousta krve. Snažím se plazit a někde se ukrýt.

Jsem na poli za mou vesnicí. Přede mnou stojí muž. Couvám před ním. Je to voják. Přibližuje se. Bojím se ho. Vím, co mně čeká. Jsem těhotná. Bojím se o dítě. Břicho mám ještě maličký a není pod šatama ještě vidět. Jsem pomalá, stahuje se mi hrdlo. Voják se přibližuje. Za ním jsou další muži. Pláču, mám strach a úzkost. Nemám kam utéct. Zakopávám a padám. Nemůžu vůbec mluvit. Mám stažené hrdlo a celé tělo. Přichází ke mně a rozkopává mi nohy. Rozepíná si kalhoty. Chci křičet, nejde to, jenom ležím. Vykasává mi šaty. Všímá si bříška a tváří se zhnuseně. Doufal, že bude můj první. Ostatní muži jenom přihlíží. Už ho nezajímám a nechce mě znásilnit. Doufám, že mě nechá na pokoji. Vytahuje nůž a s úsměvem mi prořezává břicho. Nemůžu mluvit, ani křičet, jako bych byla němá. Teče ze mě krev a hrozně mě to bolí. Snažím se držet ruce na břiše, aby se mi nevyvrhly orgány. Chce se mi zvracet. Snažím se odplazit zpátky k vesnici. Voják mi stoupá na hlavu.

Pomalu umírám. Odcházím. Jdu tunelem nahoru. Všude kolem je růžová a bílá. Vidím dole svoje tělo. Jenom jsem, nic nevidím, ani necítím, všude je jenom prázdno.

Už jsem zpátky v těle. Ležím v posteli v nějaké místnosti. Hrozně mě to břicho bolí. Bolí mě celé tělo. Nejsem úplně probuzená. Jsem nehybná, nemám sílu. Nemůžu ani otevřít oči. Rači bych byla mrtvá. První, co mi přichází na mysl je dítě. Už není. Lituji, že mně neznásilnil, že jsem byla tak pasivní. To dítě mohlo žít. Nemůžu mluvit, jsem němá. Neustále jsem v hlavě a nemůžu to vyjádřit. Nemůžu vykřičet tu bolest z té ztráty. Všechno je tak tiché. Cítím svíravý pocit bezmoci. To břicho je pořád větší. Ta bolest je tupá. Všechno mám rozřezané. Nemůžu nic vyjádřit, tak to zůstává uvnitř. Všechno probíhá jenom v mojí hlavě. Vedu v ní vnitřní rozhovor. Ležím v posteli, je tu můj muž a moje matka. Stydím se za to, že jsem to dovolila. Měla jsem něco udělat. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem ještě naživu. Jsem unavená.