Vztah s matkou - úvod
Když jsem před mnoha lety bral vědomosti ve školních škamnách a v rámci toho chodil na různé psychologické semináře, setkal jsem se poprvé s problematikou matky. Od té doby se s ním v rámci práce s klienty setkávám velmi často. Moje praxe v této oblasti plně potvrzuje výsledky testů, které na jednom z těchto seminářů proběhly. Jednalo se o barevný sémantický test ruského psychologa Vadima Štěpuchina. Ten svého času dostal zadání vytvořit klientem neovlivnitelný psychologický test. Test byl vytvořen za účelem testování vězňů ruských gulagů, u kterých se o nějaké spolupráci při testování nedalo počítat. V rámci testu na semináři jsme dostali zadání „jaký je váš vztah k matce“. Na vědomé rovině jsme s matkou ve většině případů neměli žádný problém. Většina z nás tento vztah umístila do pozitivní oblasti. O to větší bylo naše překvapení, když jsme se na základě vyhodnocení absolvovaného testu dozvěděli, že náš vztah k matkám je ve většině případů mnohem horší než ke všem zavrhovaným padouchům. Tehdy jsem se na tento výsledek díval se značnými rozpaky. Některé aspekty, které se v testu ukázaly, se však ukázaly jako pravdivé. Proto jsem se této problematice začal blíže věnovat a trvalo mi mnoho let, než jsem mohl konstatovat, že můj vztah k matce je opravdu dobrý a už žádným negativním způsobem neovlivňuje můj současný život.
Při práci s klienty se tento fakt ukázal spíše jako pravidlo, než jako výjimka. Většina z nás si vůbec neuvědomuje, jak zásadním způsobem naše matky ovlivňují celý náš život. Tento stav má pochopitelně svoje hluboké příčiny, které zde však pro jejich obsáhlost nebudu rozebírat. Tyto problémy mají často svůj počátek už v okamžiku početí, pokračují v období prenatálu a pokračují ve všech fázích našeho dětství. Proto se také tento problém tak často projevuje v pubertálním věku našich dětí.
Proto předložené ukázky ze sezení neberte jako nic mimořádného. Něco obdobného nosí v sobě většina z vás. Vzhledem k četnosti a obsahové podobnosti těchto jevů se ani nedomnívejte, že jsou popsaná sezení právě ta vaše. Může se v nich poznat mnoho z vás.
Zbavit se pokřivení tohoto základního lidského vztahu je velmi důležitým krokem na cestě k vlastní svobodě. Proto vám doporučuji poctivě se zamyslet nad touto problematikou. V případě, že si tohoto problému ještě nejste vědomi, mohou se vám stát dobrým vodítkem somatiky a emoce, které ve vás kontakt s matkou vyvolávají.
Vztah s matkou
Klientka je dospělá žena s vlastní rodinou. Celý její dosavadní život zásadním způsobem ovlivňoval problematický vztah s matkou. Popsaná událost se odehrála před dvaceti lety. K řešení problému se klientka odhodlala až na základě toho, že se sama připravovala na roli matky.
Cítím se malá, nesebejistá, ukřivděná, šikanovaná. Moje matka mě šikanuje. Na základě jejího chování si připadám nehodnotná, spíš na obtíž, než k něčemu.
Když si to uvědomuji, cítím tělesnou tíhu, bolest hlavy a na hrudi, pálí mě prsty na rukou. Bolí mě za krkem, pociťuji chlad. Zároveň s tím prožívám bezmocnost, lítost.
Cítím se jako přikrytá těžkou peřinou, pod kterou se mi těžko dýchá. Je to tlak mojí matky, která chce, abych ji neobtěžovala. Stydím se za to, že moje matka je taková. Chci, aby mě měl aspoň někdo rád. (pláč) Nikdo mě nemá rád, ani já se nemám ráda, nedokážu to. Žiji v nepřátelském prostředí, stydím se za to, jakou mám matku. Matka si přeje jenom to zlé, je to zrůda. Stala se pro mě strašákem. Není pro mě nic horšího, než se na ni podívat. Mám necitelné ruce. Na rukou mám natažené velké, tlusté rukavice a nemůžu je sundat. Matka mi v tom brání. Odhodila jsem celé ty cizí ruce a nevím, co bude dál. Velmi rychle mi dorůstají nové, šikovné ruce. Ujišťuji se, že jsou opravdu moje. Vnímám jejich obrovský tvořivý potenciál. Chci něco a nevím co to je. Toužím po tom, ale neznám ten pocit. Moje matka mi zkazí každou radost. Jsem z toho moc unavená. Mám sto chutí matce ukázat, co dokážu. Vím, že to s těmito rukama dokážu. Pořád v duchu matku prosím, ať na mě tolik netlačí. Lapám po dechu, už dál nemůžu. Moje matka je zlá, úplně mě to rozpláclo. Čím jsem placatější, tím víc toužím po svobodě. Bolí mě hlava, je mi nevolno. Při vědomí mě drží jenom ta bolest. Bolí mě celé tělo. Žiju s pocitem, že nemám matku. Matka je někdo jiný než tyran. Moje matka umřela, nemůže mě ovlivňovat. Pohřbila jsem ji pod těžkým rovem.
Najednou mám moc síly, tolik, že ji ani nepotřebuji. Užívám si ten pocit všemocnosti. Cítím, jak na mě působí nějaká vnitřní síla. Cítím vnitřní svobodu a užívám si ji. (úsměv) Je mi jedno, že je moje matka mrtvá. S někým takovým nechci mít nic společného. Je to hloupost, není se čeho bát. Jsem z toho unavená. Potřebuji se prospat. Spím. Probouzím se do nového světa, je to nový život. (blažený úsměv) Všechno je nové a podle mě. Mám radost. Žiju v jiném světě než včera večer. K matce nemám žádný vztah. Stále ten vztah hledám. Vidím její osobu, cítím, že ke mně patří. Cítím k ní respekt a úctu, ale i obranný odstup. Když se na matku dívám, tak v sobě cítím velkou změnu. Mohu se na ni dívat. Necítím žádnou aroganci, pouze touhu něco podniknout.