Příjezd matky

    Je mi devatenáct let. Jsem doma a ležím. Slyším auto, přijíždí matka. Poznám to podle zvuku auta. Prudce vyskakuju. Matka je před barákem. Takto vylítnu vždycky, když přijede. Tluče mi srdce a dělá se mi špatně, jak mám změněný tlak. Plytce dýchám. Bojím se toho, že mě seřve, že ve dne ležím. Už se mi to stalo dost často. Cítím strach, nevím, co mám čekat, jestli má dobrou, nebo špatnou náladu. Nevím jak se mám zachovat. Strašně mi tluče srdce, mám ho úplně v krku. Cítím se jako vyplašené zvířátko, když ho někdo vyplaší, když se bojí. Cítím se ztuhle, jako kdybych měla každou chvilku utéct. Cítím to na hrudi a v obličeji. Motá se mi hlava z toho prudkého vstání. Matka jde domů. Snažím se být co nejnenápadnější. Být potichu aby si mě nevšimla. Jsem nervózní a nemůžu se uvolnit.

    Slyším otevírat dveře, cuká to se mnou. Strašně se lekám. Je to ale slabší než před chvílí. Cítím se strašně ztuhlá. Vidím ji. Nevím, jak se mám tvářit. Čekám, co se bude dít. Jak se situace vyvine. Tvářím se asi tak, že je poznat, že ji moc ráda nevidím. Mám z ní strach. Nikdy nevím, co mám od ní čekat. Často mi nadává. Když mě vidí, tak si na mě vždycky něco najde. Mám strach z jejích nálad. Je arogantní. Hodně záleží na tom, jakou má náladu. Teď ji má běžnou, míň nasranou. Pořád si na něco stěžuje, stále je něco špatnýho. Ale jenom na druhých. Na sobě nic nevidí. Snaží se mě držet v šachu. Když s ní bydlím, tak musím poslouchat a nesmím odporovat. Cítím strach. Musím si nechat všechno líbit, jinak mě vyhodí z bytu. Zdravíme se, jinak se nebavíme, snažím se jí vyhýbat. V její přítomnosti se necítím dobře, proto se snažím být ve svém pokoji.

    Moje nálada se hodně změnila. Předtím jsem byla v pohodě. Teď jsem napnutá a ostražitá. Cítím ztuhnutí v obličeji i celého těla. Je mi zima na ruce a na nohy. Snažím se, aby mě nebylo slyšet a vidět. Musím být úplně při smyslech, slyšet, kde se co šustne. Motám se a jsem ztuhlá, nemůžu se ani pořádně nadechnout. Cítím se, jako bych se měla bránit. Připadám si jako vyplašený zajíček. (pláč) Cítím, že to už dlouho nevydržím. Je to každodenní tlak, kterého se zbavím, jenom když jsem pryč, někde daleko. Cítím se celá ztuhlá a sevřená jako ve svěráku. Bojím se, že když se pohnu, tak mě někdo zbystří.