Obtěžována otcem

    Je mi dvanáct let. Ležím v posteli, cítím se dobře, bývám tak často. Je noc, mezi desátou a jedenáctou hodinou a už pomalu usínám. Vtom slyším jak přichází taťka a mluví v kuchyni s babičkou. Chce se mi vstát a jít za nima. Mám radost, že přišel, chtěla bych ho jít pozdravit. Je pozdě a jsem unavená, tak zůstávám v posteli a usínám.
     Najednou se otevírají dveře a vchází taťka. Lehá si na svoji postel. Cítím se nejistě, protože nespává se mnou v pokoji. Skoro usínám, vtom slyším šustění, jak se zvedá a lehá si ke mně. Cítím zmatek, nikdy takový necítívám. Dělám, že spím. Cítím při tom horkost, vůbec nevím proč.
    Sahá na mně. Proč to dělá? Snažím se ani nedýchat, ani tu nebýt, zmizet. (pláč) Je to hnus. Fuj! Cítím strach a horko v rukou, sevření a horko v krku, tlak na hrudi a na ramenou. Cítím se hnusně. Smrdí cigaretama a nohama. Furt na mě sahá, je to hnusný. Funí při tom. Pořád čekám, že to skončí, že někdo přijde, že se nic nestane. Má hnusný ruce. Všechno je na nich hnusný. Cítím hnus, strach, zklamání. Chce se mi ho praštit, nebo utéct, zakřičet, něco udělat. Cítím výčitky. Co jsem udělala, že se tak ke mně chová? (pláč) Cítím bezmoc, tepání v krku a horkost v rukou. Co se to děje? (pláč) Je to hnus. Jak mě to mohl udělat? Vždyť je to taťka. Je to odporný debil, to se přece nedělá, vždyť je s mamkou, tak co to dělá?
    Jsem z toho celá zhnusená. Cítím provinění, za sebe, asi jsem něco udělala, kvůli mamce. Cítím se špinavá. Mám strach. Čekám, až to skončí. Celé to trvá půl hodiny. Jako bych to chtěla nevědět, zaspat to.
    Pak se odsunuje, lehá si do postele a usíná. Ležím a nemůžu spát. Nevím, co mám dělat, přemýšlím o tom. Napadají mě myšlenky, jestli mám jít za babičkou a říct jí to, nebo jestli mám utéct. Co mám udělat, aby byl pryč a už to nedělal? Nevím to.
    Chci jít za babičkou, aby mi pomohla. Mám strach, nevím, co bych jí řekla. Třeba by mě to nevěřila. Cítím pocit hnusu, je to emoce, která je spojená s tělesným otřepáním a stažením.
    Mám strach se pohnout, abych ho nevzbudila. Nikdy předtím se mi to nestalo, teď to bylo prvně. Mám strach, co bude ráno, co bude dál? Cítím se slabá a bezmocná. Jak mě to mohl udělat? Cítím při tom zklamání. Vždyť jsem ho měla ráda.
    Slyším, jak chrápe, konečně se můžu hýbat a dýchat. Ležím a snažím se usnout, zaspat to. Nejde to. Připadá mi to jako celá věčnost. Pak je už ráno. Nevím jestli jsem spala, možná trošku.