Zaplavuje mně strach. Jsem buňka, která se stahuje a roztahuje. Rostu a rostu. Z buňky se postupně měním v člověka. Cítím tlak na tělo, hlavu a nohy. Ruce mám ztuhlé. Proudí mi mezi nimi energie. Energie je všude kolem mně. Je to silné a barevně fialové. Vysílám tu energii všude kolem. Ruce mám tou energií celé ztuhlé. Energie mi proudí z dlaní i hřbetů rukou. Z nohou mi energie proudí do země. Jako bych byla strom a kořenila do země. Ruce mám v energetickém poli. Začíná mě to svírat. Pomalu mně to dění pohlcuje. Vracím se zpátky do klubíčka, do kuličky. Energie mně úplně změnila. Jsem tu jako ve vězení. Snažím se tu energii prorazit, ale nejde mi to. Jsu jako zkamenělá. Nemůžu se pohnout. Co jsem Já? Žena. Ovládnutá, uvězněná bojovnice. Uvěznilo mně Temno. Byla jsem nepozorná. Vysílala jsem moc energie a tak jsem ho zaujala. Oni se mně snaží ovládnout. Nemohou. Jsem ztuhlá. Mám velkou sílu. Je jich víc. Snaží se moji energii stlačit dovnitř a úplně ji uhasit. Dokud se jim to nepodaří, tak mně nedostanou. Znovu jsem sama. Je nás ale víc. Jsem kněžka. Nemohu se telepaticky dostat přes tu energetickou clonu. Snažím se ji provalit, ale nejde to. Mám pocit, že se jim neubráním. Cítím, že se jejich tlak snižuje. Už jsem unavená. Podléhám.