Skála

     Cítím brnění a teplo v rukách. Mám stažený krk. Cítím strach, bojím se samoty. Nevidím nic. Cítím teplo uprostřed na hrudi. To teplo pořád vychází z prostředku. Pořád je to stejný, cítím se taková sevřená. 

    Připadám si hrozně jednolitá. Nemám ruce, nemůžu se hýbat. Jsem velká jako kamna, tak jeden a půl až dva metry. Mám tvrdé tělo a nahoře jsem do špičky. Jsem hodně stará. Jsem nějaký kámen, skála, nebo něco takového. Mám šedou barvu. Kolem mě je písek a teplo. Nevidím ani neslyším, jenom cítím. Kolem mě se nic neděje. Děj se odehrává na Zemi. Su tu sama, kolem je jenom písek a žádný kámen. Vadí mě to, nevím, co se mnou dál bude. Moje okolí je takový žlutý. Zvířata ani lidi neznám. Nejsou tu ani rostliny. Je teplo a fouká teplý vítr. Je sucho. Pořád a moc svítí sluníčko. Je mi teplo uvnitř i z venku. V noci nesvítí, v noci je dobře. Měním barvy, přes den se rozpaluju, na noc chladnu a šednu. V noci su teplá jako člověk. Přes den su rozpálená, že by se člověk spálil. Tlačí mě na hrudi. Přemýšlím o tom a mám strach, že to teplo nevydržím. Může se něco stát, ale nevím co. Mám strach, že se rozpustím. Úplně to vidím, lesklou skvrnu. Někdo se už rozpustil. Vypadá to, jako když se roztaví něco kovového. Pořád cítím ten tlak na hrudi a to teplo je větší. Ten strach, ten strach už mám dva dny, předtím jsem ho neměla. Nebyly tady ty fleky. To teplo je furt stejný, ale zatím se dá vydržet. Čekám až bude víc zima. Pak se přestanu bát a budu se cítit dobře. Teďka přestal ten tlak na hrudi, už mi není takový vedro, nesvítí slunko. Nade mnou je mrak, stává se to zřídka. Teď je to takový příjemný, ale mám hrozný obavy, co bude, až zase vysvitne. Už mi zase začíná být teplo, už zase cítím ten tlak na hrudi, zase už svítí. Napadá mě, že ty fleky se lesknou. Nevím, kde se tu vzaly, je to asi někdo rozpuštěnej. Lesknou se jako hladina. Ještě víc mě tlačí na té hrudi. Vnímám se jako něco uvězněného, stlačeného v tom kameni. Je to pořád stejný. Neuvažuju o tom, jak bych se mohla dostat ven. Už mi není takový vedro. Cítím takový uvolnění. Už nejsem stísněná, už mě to nehřeje. Teď su na tom jemným písku, ten kámen je vedle. Necítím žádný tělo. Jenom tak su a nic nedělám. Teď zas cítím tlak na hrudi a teplo. Zase svítí slunko. Zase su v tom kameni, znovu se cítím taková stisklá. Můžu ten kámen opustit a zase se do něho vrátit.

    Cítím brnění a teplo v rukách. Cítím tlak na hrudi. Kolem sebe mám víc prostoru. Připadá mi, že nemám žádný tělo. Dějou se nějaké změny, ale nejsem schopná je popsat. Cítím veliký teplo, brnění v rukách a vidím hodně světla. Nejsem schopná si uvědomit tělo. Připadám si taková rozplizlá, jako rozpuštěná žvýkačka, jako želé, nebo něco lepivýho. Můžu se pohybovat stýkáním, nebo roztýkáním. Jsem nějaká hmota. Rozpouštím se a zase tuhnu.