Roztrzeni skály

    Mám pocit, že jsem nějaký kopec nebo hora. V úpatí mě něco hrozně tíží. Je tam něco, co mi dělá zle, něco, co mě táhne dolů. Je to nějaká díra. Je hrozně hluboká, když tam někdo spadne, tak je konec (schoulený tělo). Strašně mě něco bolí za krkem. Snaží se mě to předklonit. Mám pocit, že tu hlavu neunesu. Cítím takové napětí, něco mě nutí být v nepřirozené a nepříjemné pozici. Předtím to bylo dobrý. Pak se začalo něco dít a začalo mě to deformovat. Mám pocit, jako by mi někdo pomalu, ale furt natahoval ruky a nohy a při tom mi kroutil hlavu. Ty věci se dějou strašně pomalu, ale stupňujou se. Je to nějaký pohyb zvenčí. Chce mě to úplně oddělit. Netýká se to jenom mě, ale celého okolí. Vyvěrá tu voda, roztříšťuju se na části. Tím se to uvolňuje a je to dobrý. Je to pocit vysvobození. Už je to dobrý, už ten tlak pominul a všechno je pod vodou. Všechna ta příroda zanikla. Jenom vrch mám trochu nad vodou. Sice jsem se roztříštila, ale je to takto lepší. Nemá smysl ten přetlak držet za každou cenu.