Prase v mokřině

    Rochním se v mokřisku, cítím chlad z vody. Svítí slunce a jsem přežraný. Jsem zvíře, veliké jako prase, ale tučnější. Mám hrbolatou kůži, něco jako malý hroch. Vyžírám kořínky v močále. Je nás tu víc. Najednou slyším zvuk, jako když krákají vrány, a šum velkých křídel. Letí dva dravci, krákají, jakoby se spolu bavili. Cítím se hodně blbě. Uvědomuju si sevření, strnutí na hrudi a na zátylku. Nemám se kam schovat a proto se snažím přikrčit do bahna. Mám strach a začíná mě bolet zub. Vnímám velké nebezpečí. Znám to z minula, je to velký ještěr. Choulím se, chci, aby si vybral ty okolo. Hůř se mi dýchá, cítím, jak mi zatíná pařáty do zad, svírá mě a vytahuje z bahna. To vše dělá za letu. Drží mě v pařátech a letí se mnou pryč. Nevidím, kam letíme, jsem zadkem dopředu. Je to zajíkavý pocit, najednou jsem ve vzduchu, kde jsem nikdy před tím nebyl. Cítím pařáty, vnímám jejich zaseknutí v zádech. Cítím strnutí šíje. Pociťuju napětí v celém těle. Zajíkavě dýchám. Nemám žádné emoce, ty jsem měl, než si mě vybral. Cítím tlak na prsou. Nese mě do hnízda. Žuchám do něho a pociťuju při tom odevzdanost. Má tu dva mladé, kteří mě začínají hned trhat. Nic necítím, jen si to uvědomuju. Cítím jenom teplo, jak se do mě zakusujou. Dívám se naposledy na milované bažiny. Nemám při tom žádné emoce, ani myšlenky. Beru to tak, jak to je. Ani nejsem schopen vyšších duševních pochodů, vše se děje pouze na živočišné úrovni. Umírám. Cítím při tom tlak na hrudi. Nejvíc mi vadí, že umírám vysoko na skále.