Peršan v Egyptě

     Jsem menší, širší chlap a jedu na koni. Jmenuju se H….. Mám na sobě brnění, na hlavě přilbu s rohama. Jsem snědý a vypadám divoce. Je teplo, všude kolem písek. Cítím se jako Peršan. Mám tmavé vousy a vlasy dohněda. Vousy jsou tmavší než vlasy. Je to v Egyptě, jedu k tomu chrámu, kde jsem byl kdysi kněžkou. Tu událost už znám, akorát si uvědomuju její jiný aspekt. Přijeli jsme z Persie. Egypt má jiný aspekt, je v rozkladu, my jsme barbaři, líbí se nám tu, chceme tu zůstat. Jede se mnou horda mých lidí. Máme nižší koně, mají chlupy u kopyt. Jsme před chrámem, jsou tam pískové duny, točíme se. Ten chrám je pro mě důležitý, protože jsem tam byl už víckrát. Teď mě to k tomu přitahuje. Cítím bolest hlavy, na levé straně nad okem.

     Seskakujeme z koní, ženeme se dovnitř, nedáváme moc pozor, nepočítáme s odporem. Oni se na nás vrhají z výklenků v chodbě. Jsou dobře dělané, úzké, vysoké. Z levé strany na mě vyskakuje nějaký strážce a bouchá mě po hlavě, pod tu přilbu, bolí to. Dost mě to štve, zapíchávám toho člověka, co mě praštil. Mám kratší meč. Jsme dobře naladěni, když jdeme dovnitř. Vidím vysoké sloupy, prostředek je čtvercový, kolem kulaté sloupy, vysoké 10-15 m. Na ochozech jsou troubové s lukama, střílejí po nás. My nevíme, jak se dostat nahoru za nima. Jdu nahoru po schodišti, jakoby najisto, dobře se mi dýchá, je tu dobrý vzduch. Oni mají jen luky a nože. Shazujeme je z ochozu dolů, ženské dole se ani nerozprchly. Pak se vracíme dolů, je tu houf žen, co se modlí u oltáře. Jsou to kněžky z chrámu, ony se ani neotočí, asi si myslí, že je bůh spasí. My jsme si je sem přišli ulovit. Jednu si vybírám. Procházíme chrám, chceme vědět, kde mají nějaké cennosti. Mám z toho rozpačitý dojem. Na naše poměry je tu těch cenností hodně, ale je poznat, že tu něco chybí. Už to asi někdo musel poschovávat. Je to srandovní, protože ony nám nerozumějí, a ani nechtějí. Přesvědčuju tu ženu, že její život v chrámu je minulost a teď se bude starat o domácnost, žádné bohoslužby nebudou. Jí se to nelíbí, chce utéct zpět do chrámu. Já ji tam nepouštím. Mám přitom takový blbý pocit na prsou, hůř se mi dýchá. Důležitý je ten pocit na prsou. Já ji držím za levou ruku, jako když se nemůžu nadechnout, cítím tlak. Asi se to nemá - někoho takhle přesvědčovat. Nahoře na prsou cítím ten tlak. Ani si neuvědomuju, jak dlouho to trvá. Cítím to až teď. Cítím to zranění na hlavě, už to zasychá, mám tam jizvu. Bolí mě hlava ze vzteku, jak jsme se mlátili.

     Táhnu ji za ruku pryč. Kdoví, co nám budou vařit. Hážu si ji přes koně, jezdíme bez sedel. Jedeme k osadě, nechali jsme ji prázdnou, ale už to tak nesmíme dělat, mohly by nám zdrhnout. My jsme na pečené maso, ony samou zeleninu, dělají chřest. Navenek to vypadá, že se podvolily, ale pořád mám pocit, že to dělají jen naoko, že na tu minulost nemůžou zapomenout. Cítím se nic moc, očekávali jsme od toho víc. Ony jsou odtažité, paktují se spolu tajně, dost mě to štve, ale nevím, jak udělat, aby na to zapomněly. Chtěl bych, aby na to zapomněla. Na prsou mám tlak, tupý pocit v hlavě, na čele. Místní lidi před náma utekli, zůstali jen lidi z chrámu. Je to tu hezké, budeme tu žít. Je to nedaleko Nilu. Žijeme tu, ona chce pořád utíkat do toho chrámu, já jí to zakazuju. Cítím se otráveně. Pocit v hlavě se změnil, na bocích hlavy vše zmizelo, cítím to kolem nosu, takový tlak. Tlak na prsou se zmenšuje. Chýše jsou z hlíny. Vidím, jak dělají cihly v jámě, načervenalé bahno. Já jsem bojovník, jezdíme na výpravy. Jdeme kolem chrámu, vždycky mě to táhne dovnitř. Prohlížím si to tam. Mám zvláštní pocit, jako že to neznám, ale je to známé. Za hlavním oltářem jsou dveře do tajných prostor, tam je ukryté to bohatství, zlaté předměty, sošky. Napadá mě, na co to potřebují, my k uctívání bohů nic nepotřebujeme. Všechno jsme odtud vzali a odvezli si to do osady. Cítím averzi z její strany, já chci, aby zapomněla minulost a ono jí to akorát připomíná. Žijeme si na úrovni, jíme ze zlatých talířů. Vidím nůž s vykládanou rukojetí, ona mě jím bodá, nic neříká.

     Cítím nůž v ledvině. Ony se na nás smluvily, aby se nás zbavily, bylo to promyšlené. Vidím se ležet, kudlu v zádech . Už jsem nahoře, vznáším se nad ochozama v chrámu. Nejvíc si uvědomuju, jak jsme ty strážné shodili z ochozu dolů. Jdu nahoru, moc se mi tam nechce. Nějaká bytost ke mně cítí soucit. Říká mi: „Podívej se, jak to vedeš, jde to s tebou z kopce“. Uvědomuju si, že to není dobré, celý nápad jet do Egypta, to se nemá, někomu něco nutit. Když se ohlídnu zpět, je to čím dál horší. Z kulturního člověka jsem se stal barbarem. Budu s tím muset něco udělat. Vidím nažloutlé světlo, tam si odpočinu. Už vidím tu dlouhou řadu životů před sebou, budu se muset z toho pozvolna dostat. Nebudu si nic pamatovat, budu se muset ke všemu znovu dopracovat. Za každý dobrý čin jeden malý krůček. Uvědomuju si, kolik životů budu muset takhle žít, než všechno odčiním a pochopím.