Desáté zasvěcení

    Přiváží mě, dál se mnou nesmí. Je mi čtrnáct let a jmenuji se AMO. Po zasvěcení se stanu AMO SET. Před sebou vidím chrám. Není to ale klasický chrám, je to jeskynní chrám. Leží hodně o samotě a otevírá se jenom při příjmu adeptů k zasvěcení. Obřadníci tu žijí stále. Jdu do schodů, které jsou vytesány ve skále. Poklekám a čekám. Přichází muž, vypadá jako muž, ale ve skutečnosti je bezpohlavní. Je to zvláštní, vznešený muž, který se nepodobá naší rase. Já jsem snědý a on je bílý. Na hlavě má ozdobu ve tvaru křídel. Je zcela bez emocí. Obličej se mu ani nepohne. Prosím jej o zasvěcení. Je nás tu víc a on si z nás vybírá mně. Byl jsem k tomu předurčen už po narození. Říká mi "jsi vyvolen - vybrali jsme tě." Smíš ujít deset stupňů - vykonat deset zkoušek (celkem jich je dvanáct). Dál mně velekněz poučuje a ptá se mně, jestli jsem se rozhodl tuto cestu podstoupit. Budu mít velké schopnosti, ale musím opustit věci, které mě oslabují. Nebudu mít ženu a nebudu mít ani emoce, smutek, ale ani radost. Kdybych je měl, tak by mě energie spálila. Rozhoduji se, že nebudu projevovat bolest, potlačím to. Projevy bolesti jsou velkým únikem energie, který si nemohu dovolit. Strašně toužím po vědění. Omezení mi v současnosti nevadí. Platí pouze pro moji osobu a já se mohu vcítit do druhého. Dívám se na něj, jak odchází. Otevírají se vrata a já jdu dál. Je tma a na konci vidím velký talíř, ze kterého prýští voda. Musím se vzdát všeho, jsem vhodný adept. Musím projít zkouškami. Pochopit podstatu zákonů. Všeho se vzdát. Odkládám oděv a zůstávám nahý. Dva snědí mně očisťují a oblékají. Mají zahalené tváře. Dlouho pak stojím ve tmě. Je to zkouška. Nic necítím, ale musím něco pochopit. Pak mně odvádí do zahrady. Je tu zase ten muž. Prošel jsem jednu bránu, dál to bude obtížnější. Svazují mi ruce dozadu. Pak mně pokládají prsama na hřeby. Zůstávám ležet. Nesmím ani křiknout. Nesmím projevit sebemenší bolest. Cítím je jako žhavé uhlí. Hřebíky mně nepropíchnou, jenom mně napichují. Je tu se mnou dozor. Ležím tu tak dva dny. Polévají mně nějakou tekutinou, abych nekrvácel. Pak mně zvedají. Nemůžu stát a proto mně podpírají. Cítím, jak mně polévají vodou. Byl jsem v bezvědomí. Zvedají mně, pokládají na kožešiny a natírají vonnými mastmi. Nechávají mně tu ležet, ležím tak přes noc. Druhý den mi podávají oděv a vedou mně do chrámu. Mám zavázané oči, protože nesmím vědět, kudy jdu. Někdo tam sedí na křesle ve tvaru rozevřeného květu, pod kterým září krystal. Dávají mi pít nějaký odvar z bylin. Odvazují mi oči, jsem v transu a jdu po žhavém uhlí. Tam mně vedou a zpět musím jít sám. Nikdo nesmí mluvit. Nohy mám trochu popálené, něčím mi je polévají. Tady nešlo o to, abych se odpoutal a nepopálil, ale o to, abych byl jako na mučidlech a bolest vydržel. Odvádí mně pryč, přivazují ke kůlu a bičují mně. Nerozsekává mi to kůži, ale je tam něco, co mně hrozně pálí. Opět nesmím ani křiknout. Polévají mně. Visím za ruce. Neudržím se na nohou a padám. Je to strašné, něčím po mně jezdí. Je to kláda s hřebíky. Nechávají mně odpočinout. Dlouho se dívám do nějaké bílé tabule. Něco mám pochopit. Mám se do ní rozplynout. Dávají mi nějaké nápoje, cítím, že jsem pod drogama. Chápu, že jsem tou tabulí a splývám s ní. Pak mně zvedají a vedou do knihovny. Mám na sobě jenom košili. Mohu zde studovat, co si vyberu a kolik chci. Snědí pomocníci mně sledují a hodnotí, co si vybírám. Beru si knihu o astrologii. Ukazují mi, jak se mají stavět pyramidy. Jejich podstatou je krystal. Oblékají mi zlatý plášť a zavírají do nějaké místnosti. Jsem tu sám a mám opět něco pochopit. Nesmím mluvit. Láskyplně mně vedou dlouhou chodbou do kulaté obřadní místnosti na jejím konci. Něco tu hoří. Svlékají mně a polévají vonnými oleji. Všude kolem je kouř a dým. Cítím se unavený. Tetují mně. Do ran mi vkládají zlaté plátky. Dělají to na zádech a na rukou. Vkládají mi je do masa a já nesmím projevit žádnou bolest (popisuje tvary - na zádech to je posvátná supice, která v pařátech třímá bič a na ocase nese nilský kříž). Je to poslední desátá zkouška. Po celou dobu mně udržují v takovém stavu, abych neomdlel a všechno cítil. Pak mě přivádí do kruhu, kde svítí růžový krystal. Stojí tam obřadník a já před ním klečím se skloněnou hlavou. Mám pásku na očích. Kdybych se na krystal podíval, tak bych oslepnul. Obřadník vkládá ruce na moji hlavu. Cítím se, jako kdybych rostl. Ztrácím touhu po ženách. Pak mi dává symbol, který vypadá jako čočka s paprsky. Je to přijímač, který slouží k mému propojení na krystaly. Do mého duchovního srdce předává jejich energii. Je to zvláštní kámen. Všude kolem rezonuje zvuk, který vydávají zvláštní trouby. Vibrace mi vyhání z hlavy myšlenky. Je konec. Vedou mě za veleknězem. Měl bych cítit hrdost a pýchu, ale jsem bez emocí. Jdu k veleknězi, který stojí hodně vysoko. Uprostřed místnosti stojí talíř s krystalem. Velekněz mně na něho napojuje. Získávám velkou moc, která je založena na soustředěné síle. Musím ji mít uvnitř svého těla a pak mohu ovládat ostatní lidi. Mohu je touto silou nabíjet a přimět k poslušnosti. Vystavili mě maximální bolesti, kterou může člověk snést, a tím mi posunuli práh bolesti. Získané tajemství nesmím nikomu předat a musím si je vzít sebou do hrobu. Mám na starosti dělníky na stavbě pyramidy, ovlivňuji silové pole, dodávám jim energii a pomáhám jim manipulovat břemeny. Převádím i energii ze slunce. Dělníci jsou specialisti, zvlášť upravení na práci. Nosí mně na nosítkách. Balvany se ukládají prostřednictvím dřevěné konstrukce s lany, která pracuje na principu houpačky. Zrovna pracují na šestém patře. Je to hladká pyramida v Sakře. Je nás tu víc, kteří stavbu řídíme. Pyramida se dá v podstavci otáčet. Uprostřed jejího středu je krystal, okolo kterého se otáčí. Komory, které jsou uvnitř, nejsou pohřební, ale jsou to kanály, kterými dovnitř proudí slunce, které aktivuje krystal. Nejdříve se staví homole a potom dodatečně se dělají průzory ke krystalu.  

    Odehrává se velká pohroma, pyramidu nedostavíme, zasahuje nás zemětřesení. Není to ale zemětřesení v pravém slova smyslu. Oni nás zničili, protože se cítili ohroženi a nechtěli dovolit další kontakt. Zároveň se stavbou jsou zničeni i upravení lidé. Padá na mně balvan a já umírám. Jsem hned mrtvý. Protože mám vysoké svěcení, tak mě vyprošťují a dělají mi hrobku v pyramidě. Podkopávají kámen, který mně zavalil, vytvářejí pod ním pohřební komoru a kámen zůstává jako náhrobek. Moje tělo tam je ještě nyní. Mám hezky malovaný sarkofág. Jsem přesně v místě, kde jsem zemřel. Dnes to tu vypadá jako hromada kamenů, která se nachází v málo známé části. Pyramidy nebyly hrobky. Nejdříve jsme našli v prostoru vhodný bod pro instalaci krystalu a pak jsme na tom místě postavili pyramidu. Autoři pyramid ani krystaly nepocházejí ze země. Uměli je oživovat a zhasínat. Jednalo se o vysílač do kosmu. Tvar pyramidy pak zesiloval a směroval energii krystalu. Agresory byli obyvatelé páté galaxie. Svojí činností jsme vytvářeli pro ně nebezpečné záření a oni tu nemohli přistát. Byly to vlastně zbraně - ochrana proti útoku z kosmu. Snědí dělníci, kteří byli dodatečně upravováni pro těžkou práci, nebyli Egypťani, byli přiváženi z Asýrie, kde měli lidé robustnější tělesnou konstrukci. Ramzes II nejvíc usiloval o moc a jeho plány ohrožovaly i pátou galaxii. Při pohromě byl zničen celý princip, včetně lidí, kteří měli znalost používaných technologií. Později se již takto zaměřené stavby nestavěly. Byly to už jenom napodobeniny bez funkčního obsahu. V dnešním pojetí jsem byl mágem, který uměl pracovat s energií.