Cesta do středu Země

Je to jako skluzavka. Okolí je tmavé. Jsou tu nějaké vlny. Je to hodně silný, silná energie. Je tu i voda. Okolí se mně nijak nedotýká. Všechno plyne kolem mě. Kolem je nějaké magnetické vlnění. Nasává mně to stále níž. Kolem mě zurčí láva. Je tu horko. Pod tím je prázdno. Je tu zvláštní prostor, ve kterém není gravitace. Levituju tu. Je to jako nějaké silné magnetické pole. Je to ohromná síla. Vnitřek Země je živý! Má duši. Můžu s ní mluvit, ale o hodně mě převyšuje. Mísí se ve mně hodně pocitů. Země vypadá jako hodná tetička. Připadám si vedle ní jako malé dítě. Objímá mně. Cítím z ní ohromnou lásku a zároveň hrdost z toho, co se tu děje. Je tu ohromné množství lásky pro všechny. Cítím vzájemné propojení a moji nekonečnou pokoru. Pode mnou vidím světlo. Je to kulička energie. Je zářivá, světle namodralá a mění se ve žlutou. Táhnou se z ní takové tenké vlásky, kterými je propleten celý okolní prostor. Jdu do toho světla. Je to tu hodně podobné jako ve Světle. Tady vnímám celou Zemi, včetně všech bytostí na ní. Každý vlásek, který z toho světla vystupuje, je na něco, nebo někoho napojený. Stávám se součástí toho všeho. Uvědomuju si tu sounáležitost se vším a všemi. Převyšuje to všechno, co jsem doposud prožila. Prožívám nejrůznější pocity. Je to moc silné. Dá se jít ještě dál do středu. Tady to jde všechno skrze mě. Stávám se tím světlem a jednotou. Je to moc silné.