Ganimed
Točí se mi hlava. Měsíc je nazelenalý. Jeho povrch je úplně jiný, než náš měsíc. Je celý zelený. Jsou tu rostliny. Dívám se blíž. Je to skoro jako džungle. Žádné bytosti nevidím. Vnímám tam ale život. Jsou to menší živočichové. Najednou cítím tíhu. Okolo sebe vidím nějakou záři. Nevím proč, ale těžko se mi hýbe. Jako by mně něco drželo. Jsem jako v energetické kleci. Vidím mžitky a cítím tíhu. Někdo ty energie vysílá. Přichází v přátelství. Pozoruje otevřenost mojí mysli. Vnímá bytosti jako shluk energií. Už mě pouští. Jsou ostražití. Pocit tíhy se zmenšil. Jsou pozitivní. Moc bytostí k nim nechodí. Smějou se a odvádí mně stranou. Jsou vyšší, mají tak dva metry. Mají u sebe nějaké zbraně. Jsou jiné než naše. Mají delší ruce. Jejich tělo má jiné proporce než naše. Mají protáhlé hlavy. Jsou podobní nám, mají ale jiné rysy. Vypadají mile. Často navštěvují Zemi. Někam mně odvádí. Je to nějaké město. Zbraně si dávají na záda. Všude je hodně zeleně. Vidím tři vyšší budovy. Ptají se, jestli chci jít dovnitř města. Jsem z toho zmatená. Žijí tu tři různé rasy. Cítím únavu. Je tu všechno prorostlé zelení. Město z ní vyrůstá. Nevidím tu žádná auta. Přemisťují se pomocí mysli. Vidím nějaká vozítka bez kol. Vidím další rasu, jsou menší. Velikostí jako naše děti. Jsou hodně rychlí. Pohybují se, jako kdyby měl každý svůj úkol. Musí něco dodělat. Jsem vyčerpaná. Je těžké se tu v tomto prostředí udržet. Na oplátku je zvu na návštěvu k sobě. Odpovídají, že na návštěvu moc rádi přijdou. Děkuju jim za návštěvu a odcházím. Jsem zpátky v Kosmu. Cítím se o dost lehčí. Žádné kosmické lodě kolem tohoto měsíce nevidím. Krouží kolem něho něco jako družice.