Očista

    Je teplo, voní tu ozón s kytkama. Mám z toho příjemný pocit. Je tu velice dobrý klima. Jsem lehce oblečen - v sutaně. Je bílá se zlatým zdobením krajů, s ornamenty čtverců (čtvercová spirála). Je tam i modrá barva, ta mi přijde jenom jako čárky. Nevím, jestli to má i jiný význam. Tohle zdobení má nějakou souvislost s naší domovskou planetou. Souvisí to i s mojí současnou zálibou v modré barvě. Na nohách mám jen sandály. Jsem na nějakým vápencovým kopci. Tady je velice zvláštní klima. Dole je úrodno, ale tady nahoře je dost sucho. Rostou tu pouze suchomilný rostliny,  polokaktusy. Je to taková polopouštní oblast. Kopec je celkem vysokej.

    Nemůžu si pořádně vybavit chrám, kde jsem doma, to je zvláštní. Je něco mezi křesťanským kostelem a mešitou. Takový čtvercový objekt s vysokou věží. Jasně tam vidím rohy, ta věž je hranatá. Evidentně ta věž slouží k jiným účelům než u křesťanských kostelů, protože na špici je ohromný bílý nádherný krystal. Možná je umělej. Vybavují se mi okna toho chrámu,  spodek oken je rovný, vršek obloukovitý,  jsou to vitráže. Nejsou tam na ozdobu, ale pomáhají vytvářet prostředí chrámu. Chrám je malej. Celé je to udělaný na energetickým principu. Nahoře na věži je krystal, který stahuje a koncentruje energii vysokýho kmitočtu do prostoru chrámu. "Oltář" slouží jako "parabola od antény", je to odrážecí plocha světelné energie, která jde přes ty okna. Tam hrají nějakou roli ty vitráže co do barvy a tvaru, jsou to poměrně složitý mandaly. Celý je to postavený na kopci. Má to do činění se zemskou energií, její zdroj je zde na tomto kopci. Vnímám tam taky nějaký krystal na tom zdroji, je žlutej. Je to jako čočka. Vnímám to pouze vnitřním zrakem, protože je pod podlahou. Skrz okna jde světlo, odráží se od "oltáře" a modifikuje tyto energie. Je to princip jako trioda. Anoda je kosmická energie, katoda je zemská energie, mřížka je oltář a světlo, co se odráží skrz mandaly, které modifikuje ty energie. Závisí to tedy i na počasí a denní době. Je to vlastně čistička. Kromě světla tam je i zvuk, něco jako v Tibetu trouby, akorát menší. Ty pomáhají rozvibrovat vnitřní prostor.

    Vnímám, jak je tu uvnitř jiný vzduch, je mnohem sušší a není tak voňavej. Je tu cítit ta energie. Prohlížím si zrcadlo, to z čeho se vyvinul oltář. Je to nahýbací na výšku. Tím se usměrňuje svazek energie přímo na můj hrudník. Ty se postavíš na správný místo a oni to na tebe nasměrují. Ta parabola je jen mírně prohnutá, kovová, vyleštěná a hladká. Možná je z bronzu. Není ale jednolitá, jsou tam ozdoby z naší domovské planety. Stojím na tom místě. Cítím, jak mnou protéká energie. Vytvářím rozhraní mezi zemskou a kosmickou energií. Cítím mravenčení po těle. Chloupky se odchlipují od těla. Je to malej obřad. Jsou tu nějací "mniši", kteří mají na starosti nasměrování zrcadla. Za zrcadlem je okno, které slouží jako zaměřovač. Tudy prochází světlo, které jde místností. Za mnou je taky zrcadlo, které světlo odráží na parabolu. Je to jako laserový zaměřovač, aby to zrcadlo zaměřili na správné místo na hrudi. Na krku mám velký přívěšek s drahými kameny, modrej, žlutej a bílej. Celý to je usazený v kovu. Tohle je nasměrovaný s paprskem. Je to rezonátor, který má nějakou funkci vzhledem k světlu. To je jediný "vodič" na mém těle. Přívěšek leží na hrudní kosti mezi prsy a zasahuje až po žaludek ke 3. čakře. "Trubadůři" se chystají. Uvědomuji si, co se děje, ale pozoruji to, jak v němým filmu. Ten jazyk tam je, ale jsem od něj odstřižen. 

    Stavba je postavena z pískovce. Vše je hlavně funkční. Mám nezvykle teplý čelo. Z pískovce to není vytesaný, ale odlitý. Ten pískovec je umělej. Věž je postavena podobně jako dnešní komíny (zvenku obdélníková a uvnitř je kulatý otvor), je odlitá z forem a jednotlivý díly jsou poskládaný do sebe. Jsou tam plastiky, které mají nějakou zvukovou funkci. Já to využívám, ale nepodílel jsem se na stavbě, takže vím princip, jak to funguje, ale technický detaily neznám. Stojím s mírně roztaženýma rukama a čekám. Čeká se na správnou polohu sluníčka. Jeden obřad se dělá dopoledne a jeden odpoledne. Je v tom nějaký rozdíl v závislosti na slunci. Trouby jsou zlatý. Trubači jsou modře oblečení. Je v tom nějaká symbolika. Strop je do špice, je taky z pískovce. Trubači začínají troubit. Začínám celej vibrovat. Slouží to k tělesnýmu uvolnění a zbavuje mě to veškerého napětí. Je to úžasný, nádhera. Jak uvolnění narůstá, tak ruce jdou nahoru, nohy jsou mírně rozkročený. Cítím, jak mnou protéká energie, zespodu i svrchu. Začínám vnímat ten kruh na prsou. Ten kruh se zvětšuje z tečky na celou mandalu, jak se posouvá slunce, a pak se zase začne zmenšovat. Cítím teplo na hrudi. Mám zavřený oči. Vnímám, jak se mandala rozšiřuje. Tak se rozšiřuje i tepelnej kruh. I se zavřenýma očima vnímám bílý světlo. Od středu srdce se to světlo rozšiřuje a šíří se z něj výboje. Postupně se to jednolitý světlo šíří po celém těle až se celej cítím jednolitě bílej a zářící. Je to až oslepující. Teď se to světlo šíří i kolem mě a vytváří to bublinu. Je to nádhernej pocit. Neslyším ty trouby, ale vnímám je na těle, takže troubí. Chvění podporuje energetickej proces v těle. Smyslem toho je očista kněze, když se připravuje na vlastní práci či činnost. Není to nic mystického, je to hodně technická záležitost. Prožitek světla je jinej, než když se tam dostaneš spontánně, je to světlo jako bytost, kdežto tady je to jenom energie. Něco jako nádherná sprcha. Otázkou je, jestli jí dokáže každý projít. Asi ne. Kdybys měl v sobě nějaký problém, tak by tě to zahubilo. Takže to je i taková kontrola kněze. Toto postavení vlastně ani nejde zneužít. Ti trubci rozvibrovávají organismus, aby se to v těle líp uložilo. Abych mohl popisovat, musím z toho prožitku vystoupit, protože tam je úplné odosobnění, prázdno, jen se odehrávají tyto děje. Už jsem na vrcholu procesu. I sluníčko se posouvá a mandala se zmenšuje. Ta mandala nikdy nepřesáhne rozměry člověka. Zmenšuje se to, ale hustota světla zůstává. Jak se mandala zmenšuje, tak se vrací vědomí a začínám si uvědomovat své já. Vnímám pohledy mnichů. Cítím z nich bázeň, že jsem dokázal projít tou očistou a nedůvěru v sebe sama, že oni by toho nebyli schopni a připraveni to podstoupit. Je dána jasně hierarchie, kdo kam patří. Je to tak ověřený. Pokud by to tak nebylo, tak by ten jedinec zahynul. To je dostatečná motivace, aby si to každý člověk hlídal. 

    Trvalo to snad 20 minut, možná dohromady půl hodiny. Cítím se teď úplně jinak, lehčeji, étericky, jako bych se sotva dotýkal země. Pocit lehkosti, čistoty. Už přestali troubit a já vycházím z toho místa. To je konec obřadu.