Energetici

    Jsem mladý, štíhlý, vysoký a mám světle modré oči. Mám neobvykle protáhlou hlavu a světlé vlasy splývavé v loknách. Na sobě mám světlé šaty, vypadají jako plášť, až po zem, jsou až ke krku. Ruce mám volné, na šatech nějaké hranaté výšivky. Stojím. Jsem, nevím, jak to nazvat, nejblíž to má k pojmu kněz, ale není to kněz v dnešní podobě, je to spojení více takových funkcí, je to takové uznávané postavení. Nejsem sám, je nás víc, většinou jsou starší. Zabýváme se nejen duchovními otázkami, ale i léčením. Když si někdo neví s něčím rady, tak přijde a my mu radíme. Sejně tak se na nás obracejí, když chtějí něco vědět, jestli je něco správně.

    Cítím se tak úžasně lehce, volně, můj duch se může pohybovat kde chce a jak chce, může opouštět své tělo. Všude je krásný třpyt, stříbřitý, sami jako bychom ho i vyzařovali. Taková harmonie, klid , pohoda. Pořád sem něco nepatří, co by tu nemělo být. Vnímám to jako temnotu, jsou to naši energetici. Je to taková skupina, která se zabývá magií, pracují s nějakýma energiema. My pracujeme jenom s kosmickou energií. (hodně soustředěný) Energetici tam dělají své pokusy, jsou součástí naší společnosti, jsou něco jako dnešní vědci. Když dýchám, tak cítím tak větrovo v ústech, jako po mentolu – asi z toho třpytu. Tady je nějaký problém, my o tom, co dělají, nechceme nic vědět. Nesouhlasíme s tím, tváříme se, jako že se nás to netýká. Oni na to mají své právo, ale dotýká se to nás všech. Nevím, co přesně dělají, něco s tou zemskou energií. Cítím ty vibrace, těžké, hutné, jako kdyby se země chvěla. Všichni vnímáme, že dělají něco špatně, vidím temnotu.

    Cítím se úžasně lehce, teď se na všechno dívám zvenku. Nic na tom není, to jen tak vystoupíš třetím okem ven. Většina z nás to umí od narození. Špatně se mi formulují myšlenky, je tam stav blaženosti, nechce se u toho myslet, takový krásný pocit, taková volnost. Je to rozpor, nejasnost v našem postoji k nim. Na jednu stranu víme, že to, co dělají, nepotřebujeme, na druhou stranu víme, že jim nemáme právo v tom bránit. Tak jak my máme právo dělat svoje věci, oni mají právo dělat svoje. Stavíme se k tomu pokrytecky, jako kdybychom o tom nechtěli nic vědět, jako by se nás to netýkalo. Ale ono se nás to týká, my s tím stejně nic neuděláme, tak je líp o tom nevědět. „Je o tom líp nic nevědět.“ (soustředěný) Vztahuje se to k těm energetikům. Je to stanovisko nás všech, ne jenom moje. Vnímám to, jako kdyby nám svým způsobem špinili životní prostředí. Ta energie, kterou se zabývají, je hrubá proti té naší. Jenom nám to tady kazí. Vnímám mezi nima „D“. V mé skupině poznávám „N“ a „A“, které znám ze současného života. Ani nevím, co energetici chtějí dělat, nechceme to vědět. Mám z toho špatný pocit. „Nechceme vědět, co dělají.“ Lidi na to poukazují, mají na to právo, ale my o tom nechceme nic vědět.

    Pociťuji euforii. Nacházíme se v teplém podnebí, cítím vlahé mořské klima a zároveň svěží výšku hor. Cítím se lehce, jako bych se vznášel, je to takový přirozený tělesný pocit, není důvod se cítit jinak. Jako by se tě zemská tíže netýkala. Taky že netýká, umíme levitovat, vznášet se ve vzduchu. Je to krásné, vůbec nebýt ve spojení s hmotnou energií, jen se vznášet a vůbec se neušpinit těma hrubýma vibracema.