Velesova noc

Veles je slovanský bůh s širokým okruhem působnosti. Je zejména vládcem podsvětí, ochráncem stolu, magie a věštění. Je strážcem předělu mezi světem živých a mrtvých. Vedle Peruna se jedná o nejvýznamnějšího slovanského boha. Svoje místo má i v současnosti. Existuje ruská organizace Velesův kruh, ale i bojový styl Velesův zápas.

Ve slovanské tradici se v noci z 31. října na 1. listopadu slaví Velesova noc. Je to noc velké síly, ve které se oslabují hranice mezi světy. Duchové našich předků i potomků se projevují společně se silou živlů. Z tohoto důvodu naši předkové tuto noc uctívali jako velký svátek.

 

V průběhu této noci Bělobůh odevzdává Kolo roku Černobohovi. V této době jsou dveře mezi astrálním světem a naším fyzickým světem otevřeny. Proto se v této době duše našich předků pohybují mezi námi a sledují, jak žijí jejich potomci. Pokud člověk nežije podle Konů Rita (nebeských pravidel), může se setkat s negativními dopady. Proto si naši předkové uvědomovali nebezpečnost této noci. Z tohoto důvodu prováděli za účelem usmíření těchto duchů rituály a obřady na hřbitovech. Jednalo se o rodinný svátek, při kterém se duchové předků vrací ke svým potomkům, aby je poučili a požehnali celý rod. Při těchto obřadech naši předkové před setměním zapálili oheň. Ten za účelem očisty přeskakovali a chodili po žhavém uhlí. Tím se očišťovali od zlých sil. Tento obřad také zajišťoval, aby rod nezapomněl na své historické kořeny. Bez toho by došlo ke ztrátě duchovnosti a morálky. Proto byl tento svátek pro Slovany mimořádně důležitý.

 

Pokud člověk překonal svůj strach, mohl se v průběhu tohoto svátku snadněji dostat do svého podvědomí a najít v něm svoji sílu. Tato noc je nocí očisty, pochopení a přechodu na novou úroveň. Před oslavami se uklidil dům a lidé provedli osobní očistu. Na oltář slavnosti se položila jablka, dýně a podzimní květy. Prostřel se sváteční stůl, ke kterému hlava rodiny pozvala k hostině i jejich předky. V domě se otevřeli dveře, aby předkové mohli přijít a posadit se ke svátečnímu stolu. Z této hostiny se část odložila na talíř, který se postavil před dům k pohoštění duší zesnulých. Na parapet okna se postavila svíčka, která ukazovala cestu duším, které jim byly ochotny pomoci. Pak se bez lítosti vzpomínalo na zesnulé příbuzné a přátele. Slavnostní večeře trvala dlouho a vzpomínalo se na ní na nejlepší skutky zesnulých předků. Rozhovor začínal vzpomínkou na nejstaršího známého předka a končil vzpomínkami na nedávno zesnulé. Přitom se vyzvedával jejich přínos na současný stav rodu.

 

Pokud se zamyslíte nad obsahem Velesovi noci a srovnáte jej s obsahem anglosaského halloweenu, který je nám v současnosti podsouván, tak jistě přijdete na to, které pojetí svátku zesnulých je vám bližší. I pokud si nebudete zcela jistí, můžete vyzkoušet popsaný obsah tohoto svátku. Přeji vám k tomu přínosný prožitek.