LGBT

Zkratka LGBT zahrnuje hnutí zastřešující lesby (vztah žena – žena), gaye (vztah muž – muž), bisexuály (vztah k mužům a ženám současně) a transgender (neztotožnění se se svým biologickým pohlavím) osoby. Je nutno upozornit, že uvedené oblasti nejsou jediné, ale existuje ještě spousta dalších podoblastí. Poslední variantou jsou demifluidní osoby, které mohou svoji identitu libovolně měnit v průběhu dne. Každé z těchto hnutí má vlastní duhovou vlajku, tyto vlajky se navzájem liší barvami pruhů. Každé z těchto hnutí vyvíjí vlastní činnost, která směřuje k naplnění jejich zájmů. Hnutí se začalo šířit na přelomu 60 a 70 let dvacátého století z USA. Na základě stanoviska Americké psychologické asociace z tohoto období také pochází změna přístupu odborné veřejnosti k těmto osobám. Do této doby byly tyto osoby považovány za psychologicky nemocné. Svoje diagnózy měly ještě v Mezinárodní klasifikaci nemocí v 10. revizi - duševní poruchy a poruchy chování, Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka, jsou ještě všechny tyto projevy definovány jako psychické poruchy. Například F64 Poruchy pohlavní identity (5 podskupin), F65 Poruchy sexuální preference (9 podskupin), F66 Psychologické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací (5 podskupin). Tuto verzi schválilo 43. plenární zasedání Světového zdravotnického shromáždění WHO s platností účinnosti od 1.1.1993. Od roku 2011 se hnutí LGBT prosazuje i u nás. Mimo ideologického působení na společnost a zejména děti a mládež se prezentuje zejména každoroční akcí Prague Pride (průvodem hrdosti). Tato problematika se stále více dostává i do školních osnov. V současnosti o zavedení LGBT výuky do školních osnov rozhodují ředitelé jednotlivých škol za podpory ministerstva školství. Odbornou výuku této problematiky mají zajistit neziskové organizace. Je jenom na rodičích, jestli se s tímto procesem smíří, nebo jestli se mu v zájmu svých dětí rozhodně postaví. Zatím mohou nalézt oporu v zákoně, který zakazuje výuku ideologie na našich školách.

Všechny tyto sexuální úchylky jsou známy z celých lidských dějin. Rozdíl můžeme najít pouze v přístupu k nim. V jednotlivých obdobích vývoje a kulturách lidské společnosti je k nim přistupováno různým způsobem. Od perzekuce (satanistické projevy) přes shovívavou toleranci (psychické onemocnění) až k současnému preferování (společenský úpadek). Vystavování těchto psychických úchylek na odiv a snaha přetáhnout lidi s běžnou sexuální orientací na svoji stranu je projevem vrcholného úpadku společnosti. Mimo naší současnosti byl tento stav patrný v závěrečné fázi rozpadající se Římské říše. Jak můžeme vidět, dějiny se v tomto případě opakují. Toto nebezpečí tedy není nové a již v minulosti na ně někteří odborníci upozorňovali.

„Neméně přesvědčivým důkazem o dětské sugestibilitě je rozvoj sexuálních zvráceností. Třeba že mnozí uznávali a uznávají, že perverznost je výsledkem nepříznivé dědičnosti a vrozených odchylek, je nepochybné, že kromě podmínek neuropatické dědičnosti je většina z nich způsobena zejména dětskou ovlivnitelností, co vede k tomu, že jednou zažité dojmy, z nějakého důvodu doprovázené erotickým vzrušením, jsou zachované ve formě silné asociace jako kombinační reflex. Díky němu se v některých případech na celý život upevňuje spojitost mezi dvěma jevy – daným vnějším dojmem a erotickým vzrušením – a to do takové míry, že se vždy společně s výskytem tohoto dojmu dostavuje i erotické vzrušení. Při opakování tohoto vzrušení může být za určitých podmínek narušená, nebo dokonce úplně ztracená schopnost normální sexuální funkce. … To vysvětluje důležitost sugesce ve výchově.“

V.M.Bechterev Sugesce a výchova, Mezinárodní pedologický kongres v Bruselu 13.-18. srpna 1911

Moje osobní zkušenost hovoří o tom, že se v případě LGBT opravdu jedná o psychické problémy, které mají svoji příčinu, kterou je zapotřebí nalézt a zpracovat. Tento přístup přináší kladné výsledky. Exhibice v této oblasti rozhodně nepřináší řešení, ale jenom další psychické problémy. Zvláště nebezpečná je tato problematika u školních dětí, které musí tomuto tlaku čelit v rámci školní výuky. Pokud jste se s tím ještě nesetkali, tak se podívejte například zde. Jedná se sice o stav v Irsku, ale v našich školách je situace obdobná. Také z tohoto důvodu narůstá osobní nejistota u dětí, která v krajních případech vede až k nárůstu dětských sebevražd. V těchto případech je zodpovědnost za přirozený dětský vývoj na rodičích. Nejedná se při tom pouze o nebezpečí v přítomnosti, ale zejména o jeho dopady pro budoucnost. Pokud se tomuto tlaku nepostavíme, tak se přirozená sexuální orientace stane zanedlouho menšinovou a budeme ji muset před svým úchylným okolím skrývat.