Kračun

Kračun nebo také koleda je starý slovanský svátek z předkřesťanského období.  Naši předci jím oslavovali zimní slunovrat, který v křesťanské době nahradily oslavy Vánoc.

Během Kračunu bylo slaveno zrození nového slunce, které bylo prezentováno slunečním bohem Dažbogem. Zimní slunovrat byl Slovany považován za počátek nového roku. Na koledu se však chodilo až prvního ledna. Po zrození nového slunce následuje dvanáct dnů, které jsou označovány za nečisté. Těmto dnům vládne bůh podsvětí Veles a jsou náhradou za dvanáct měsíců, kdy vládne sluneční bůh Dažbog.

Slovo Kračun pochází z praslovanského jazyka a svým obsahem prezentuje nejkratší den v roce. Modifikace tohoto názvu v některých jazycích přetrvávají dodnes. V rumunštině a moldavštině to je Crăciun, v maďarštině to je Karácsony a v romštině Karačuna. V některých oblastech východního Slovenska se dodnes při oslavách Vánoc používá kračun, nebo kračunik v podobě obřadního chleba či koláče. V praxi to už asi není pravda. Dotazoval jsem se na to rodáka z východního Slovenska a tomu tento termín nic neříkal. Zmínky o těchto svátcích se dochovali z různých textů z desátého až šestnáctého století.

Typickým znakem tohoto svátku je koledování, při kterém byla za doprovodu písní a říkadel nesena figurka malého dítěte, která symbolizovala nové slunce. Koledu prováděli mladí muži, kteří byli převlečeni za zvířata duchy nebo ženy. Součástí byly i prosby o obdarování. Štědrost obdarování měla zajistit bohatství v příštím roce. V některých zemích byla koleda personifikována prostřednictvím bíle oblečené dívky. Někde byly dívky dvě. Jedna vyjadřovala koledu bohatou a druhá koledu chudou. Podle toho, kterou si hospodář náhodně vybral se věštilo, jaký ho čeká příští rok. Dalším prvkem těchto oslav bylo obsypávání lidí zrním, které mělo zajistit bohatou úrodu. Dalším prvkem byla bytost jedoucí na šedém praseti a pořádání vepřových hodů, tento zvyk se časem změnil na současné zlaté prasátko. Další formou oslav zimního slunovratu byly různé druhy věštění a maškarní průvody. Při průvodu se prováděly různé taškařice.

Oslavy začínaly při východu první hvězdy, což bylo ve vesnici oznamováno zvonem. V tento okamžik se zapalovala svíčka na slavnostním stole. Večeře začínala modlitbou. V průběhu večeře se konzumovala tradiční jídla a vykonávaly se magické obřady. Budoucí úroda se věštila prostřednictvím házením hrachu na zeď. Podle toho, kolik hrachových zrnek se přilepilo na zeď, tolik mělo být příští rok kup žita či ovsa. Zdraví se v novém roce věštilo pomocí rozkrojeného jablka nebo rozlousknutého ořechu. Svobodné dívky zjišťovaly, za koho se provdají, prostřednictvím potřásáním došku ze střechy. Pšeničná zrna znamenala bohatého ženicha, ovesná zrna ženicha chudého. Z dvanácti osolených plátků cibule se věštilo počasí v novém roce. Důležitou součástí oslav bylo i pálení ohňů, které měly očistný a ochranný účel. Ohně byly zapalovány na kopcích a lidé u nich zůstávali až do ranních hodin. Dalším prvkem oslav byly i vzpomínky na předky.

Spoustu z těchto rituálů nemohla křesťanská církev vykořenit, a tak je přetvořila do podoby kterou známe nyní. Pokud vám tradiční průběh Vánoc nesedí, tak můžete vyzkoušet tradiční oslavu slunovratu, který mně osobně dává rozhodně větší smysl. Všem vám přeji krásné, klidné a pohodové prožití svátku návratu boha Dažboga.