Výsledek prezidentské volby
Zrekapitulujme si trochu samotný průběh voleb. První předběžný výběr prezidentských kandidátů provedlo už Ministerstvo vnitra, které do soutěže nepřipustilo nepohodlné kandidáty. Ti měli jedno společné - nebyli reprezentanty současných vládních stran. Stačilo vytřídit dostatečné množství hlasů pro nepohodlné kandidáty. Za pozornost jistě stojí i to, kdo hlasy pro jednotlivé kandidáty kontroloval a sčítal. Jedna kandidátka si to uvědomila s předstihem a vzhledem k tomu, že nedostala dvojnásobek požadovaných hlasů, které by již nebylo možno znevěrohodnit, raději ze soutěže sama odstoupila. Další kandidát byl vyřazen, a když viděl férovost voleb, tak se proti tomuto rozhodnutí raději ani neodvolal. Poslední z těchto kandidátů se sice proti tomuto rozhodnutí odvolal, ale nebylo mu to nic platné. Naše soudy opět ukázaly svoji nestrannost. Toto bylo nebezpečí všech, kteří spoléhali na samostatné hlasy voličů. Na rozdíl od toho, žádoucí kandidátka měla jakoby zázrakem všechny hlasy platné. Nezvratnou jistotu měli jenom ti, kteří svoji kandidaturu opírali o hlasy poslanců, nebo senátorů. Tímto způsobem proběhl předvýběr prezidentských kandidátů. Do vlastní volby tak byli připuštěni pouze vyhovující kandidáti.
Předvolební období ukázalo také nemorální, ba dokonce trestněprávní jednání některých prezidentských kandidátů. Postupně odhalované skutečnosti se snad před vyhlášením jejich kandidatury nevěděly? Určitě věděly. O přístupu vládnoucích elit a soudů nejlépe svědčí prohlášení, že trestná činnost prezidentské kandidátky se bude vyšetřovat až po volbách. Jistě, kdyby kandidátka vyhrála a stala se prezidentkou, bylo by díky její imunitě celé vyšetřování zbytečné. Opravdu velmi morální přístup. Zřejmě aby jí to nebylo líto, se k ní po trestně právní stránce přidal i jeden z dalších kandidátů. Opět to ale nikomu nevadilo. Soudní zproštění viny jednoho z kandidátů přišlo v pravý čas. Ve své podstatě to však nemohlo nic změnit. Na rozdíl od toho byla propírána špína některých kandidátů spojená s jejich aktivním působením za minulého režimu.
Stejně „férový“ byl i přístup sdělovacích prostředků, které v rámci rovných možností cíleně diskriminovaly některé kandidáty na úkor těch předem vybraných. Tento přístup byl patrný jak v předvolebních preferencích, které od pohledu nedávaly smysl, tak v předvolebních debatách. Na základě toho se na sociálních sítích dokonce rozšířil názor, že se v prvním kole volí už pouze ze tří kandidátů. I toto byla dobrá nápověda, koho si stávající moc v dané funkci přeje a koho máme volit. Státní moc tedy udělala vše, co mohla, aby zvítězil některý z jejích favoritů. Mediální masáž voličů byla opět dokonalá.
O tom, jaká je u nás úroveň voličů, si můžete udělat obrázek na následujícím příkladu. Abych usnadnil výběr kandidáta některým méně znalým voličům, napsal jsem na toto téma předcházející příspěvek. Nepodsouval jsem v něm jméno žádného kandidáta, pouze jsem v něm navrhnul postup jeho výběru. Týden před volbami jsem se setkal s jedním vysokoškolsky vzdělaným známým a řeč přišla mimo jiné i na otázku voleb. S celkovým stavem v naší společnosti nebyl spokojen. Nevěděl však, koho má volit a jestli vůbec k volbám půjde. Doporučil jsem mu můj příspěvek na toto téma, který mu při jeho výběru může pomoci. Ke svému údivu jsem se dozvěděl, že tento příspěvek četl a i přes to neví, koho si vybrat. Tím mne naprosto odzbrojil a raději jsem změnil téma hovoru. Uvedu ještě druhý, možná ještě častější případ. Vysokoškolsky vzdělaná matka dvou dětí volila jednoho ze dvou vítězných kandidátů. Na moje otázky uvedla, že o nich nic neví a nemá čas se o to zajímat. Má dost práce se starostí o děti a rodinu. Proto volila toho kandidáta, který jí byl sympatičtější. Tato volička zřejmě žije plně tady a teď. Její budoucnost a budoucnost jejích dětí ji evidentně nezajímá. S takovýmito lidmi se ze současného marasmu opravdu dostat nemůžeme. K těmto příkladům není co dodat. Možná jenom to, že voliči v Brazílii se dokáží za svoje práva postavit jinak. U nás budeme raději spoléhat na pomoc zvenčí, třeba vyšší moc, Boha, či jeho rodinné příslušníky, pomoc z východu, příchod mimozemšťanů nebo aktivitu slunce.
Podle mojí zkušenosti průběhu prezidentských voleb většina lidí nevěnovala příliš velkou pozornost. Prostě lehkovážně předpokládali, že všechno probíhá tak jak má. Jak jste si právě mohli přečíst, rozhodně to nebyla pravda. Naopak jsem přesvědčen o tom, že bylo naplněno dost důvodů pro to, aby byly tyto prezidentské volby zrušeny. Dokonce se domnívám, že to byla předem plánovaná možnost v případě, že by měl vyhrát nežádoucí kandidát. Tímto stručným rozborem můžeme ukončit popis prvního kola prezidentských voleb.
Mnohem důležitější ale je, kdo za daným kandidátem stojí, než jaký člověk je zvolen. To ale není veřejně prezentováno. V praxi se nejedná o nic jiného než o jakési výběrové řízení na danou funkci. Zde je dobré si uvědomit, že ve většině výběr nedělali žádní odborníci, ale médii zmanipulovaní diletanti. Ve své podstatě se jednalo o jakési referendum neinformovaných. Výběr byl vcelku jednoduchý. Všichni kandidáti až na jednoho byli totiž představiteli Aspen institutu a tudíž bylo celkem jedno, který z těchto kandidátů bude zvolen. Do finále se dostali dva jeho představitelé. Jeden zástupce globalistů a druhý zástupce hlubinného státu USA. Máme tedy možnost volit jedno, nebo druhé zlo.
Vzhledem k tomu, kteří kandidáti se dostali do druhého kola prezidentských voleb, jedná se o výběr mezi dvěma stejně velkými zly. Když ne trestně právní, tak minimálně morální hodnoty obou postupujících se pohybují v záporných číslech. V této souvislosti použiji příměr, který jsem již jednou použil. Jedni sekají levou ruku, druzí pravou. Jsem levák, tak oželím pravou ruku. V každém případě se jedná o zlo a o jednu ruku přijdu. Dostali jsme se tedy do stavu, kdy již není koho volit. Můžete se rozhodnout mezi úžasným novým světovým řádem nebo třetí světovou válkou. Tyto alternativy nejsou spojeny ani tak s osobami kandidátů, ale se skupinami, které za nimi stojí. Problém je v tom, že jsme svými dlouhodobými kroky zabředli do tohoto uskupení a jedna volba nás z něho nedokáže dostat. Tyto volby však byly poslední možností, když ne na změnu vývoje naší společnosti, tak alespoň na nasypání písku do globalizačního soukolí a zpomalení stávajících procesů. Rozhodně nemohu souhlasit s postoji některých alternativních médií, která optimisticky tvrdí, že se nic tak hrozného nestalo a propadák jejich kandidáta byl vlastně úspěch. Protilidové mocenské síly pod svoji kontrolu postupně získaly všechny mocenské prvky, senát, parlament, soudnictví, sdělovací prostředky i policii. Těmito volbami získají i nejvyšší úroveň, funkci prezidenta. Není tedy nic, co by mohlo nežádoucí společenské změny zastavit, nebo alespoň přibrzdit. Proto se můžeme „těšit“ na rychlý vývoj změn, které rozhodně nebudou v náš prospěch. Z debat druhého kola voleb je patrné, že většině voličů není jasné, že současný premiér je stejný jako ten předcházející a ten byl stejný jako jeho předchůdce. Tento proces započal v listopadu 89 a každý z premiérů plnil pouze aktuální část celkového úkolu. Za současný stav tedy mohou chyby naší generace a neschopnost našich potomků se z nich poučit. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že není nevinných obětí, za všechno, co nás potká, si můžeme sami. Nejhorší přitom je, když nevědomý člověk dostane to, co chce. Náš volič ve většině případů ztratil pud sebezáchovy. Důležitý však není tento stav, ale příčina, která jej zapříčinila.
Nevím jak vy, já nechci volit reprezentanta, který by nezastupoval moje zájmy. Také by měl mít alespoň stejné, nebo ještě lépe vyšší kvality, jako mám já. V opačném případě se nemůžeme divit tomu, jak nás tato osoba reprezentuje. V praxi pak můžeme volit pouze předem vybraného „Losnu nebo Mažňáka“. Opět jsme mohli v přímém přenosu vidět dva důvody dnešního neutěšeného stavu. Tím hlavním z nich je úroveň nás lidí – voličů. Druhým důvodem je systém, který u nás pro volbu naší reprezentace používáme. Pokud nezměníme tyto dvě oblasti, nemůže se nic změnit k lepšímu. Tento stav má ale i jednu pozitivní vlastnost. Dále se nemusíme politice věnovat, protože ji nemůžeme nijak ovlivnit. Ve společnosti je sice pro změnu k lepšímu pozdě. Veškerý čas a celou svoji pozornost můžeme věnovat práci na sobě. Začít s individuální změnou nás samotných není nikdy pozdě. Zkuste to zvážit a hlavně s tím něco udělat.