Víra
Nejdříve se podívejme, co nám k tomuto tématu říká Wikipedie. Podle ní se slovo víra a jí odpovídající slovo věřit používá ve dvou příbuzných, a ne vždy přesně oddělených významech. První je epistemologický význam, který vyjadřuje přesvědčení, že je něco skutečné či pravdivé. Toto přesvědčení může být jak pravdivé, tak mylné. Druhý je psychologický a náboženský význam. V něm se jedná o celkovou důvěru v nějakou osobu, instituci či nauku. Může se také jednat o důvěru v poznatky nebo vzpomínky v tom smyslu, že nás neklamou smysly, víra v sebe nebo ve vlastní úsudek. Mimo to se slovo víra používá i ve významu náboženství, například přestoupení na jinou víru. Pokud se chcete o tomto tématu dozvědět více z oblasti křesťanství a židovství podívejte se na Wikipedii.
Tolik tedy základní všeobecná teorie. Podívejme se však na tuto oblast z trochu praktičtějšího pohledu, který nám pomůže rozkrýt, jak na tom ve svém životě s vírou jsme.
Do oblasti víry spadají totiž všechny naše názory a postoje, které nejsou založeny na vlastních zkušenostech a reálném poznání. To sice neznamená, že tyto naše postoje nejsou pravdivé. Znamená to pouze to, že pro ně nemáme potřebné důkazy. Mohlo by se zdát, že o nic nejde, že je to pouze osobní věc každého z nás. V realitě tomu tak ale často není. Zejména v poslední době se totiž najde spousta z nás, kteří cítí potřebu o své pravdě přesvědčovat druhé. Tito jedinci jsou ve svém přesvědčování většinou tím agresivnější, čím slabší základy jejich víra má.
Začněme třeba základním nastavením našeho přístupu k životu. Ten můžeme rozdělit na optimisty, pesimisty a realisty. Mezi optimisty můžeme zařadit hlavně ty, kteří pro svoje přesvědčení nemají dostatek informací z reálného světa. Orientováni jsou výhradně na pozitivní část informací a negativní část informací přehlíží. V duchovní oblasti to jsou ty víly a víláci, kteří se na základě svého přesvědčení na nic negativního neodváží ani pomyslet, aby svojí energií zlo nepodporovali. Ve světské oblasti to jsou ti, kteří před vším negativním strkají hlavu do písku, díky tomu pak vidí společenský vývoj jako veskrze pozitivní a světlé zítřky jako nevyhnutelné.
U pesimistů je tomu přesně naopak. Jejich pozornost je orientována na negativní informace a pozitivní informace cíleně přehlíží. V duchovní oblasti to jsou většinou stoupenci černé magie, jejichž přesvědčení vychází z postoje „čím hůře, tím lépe“. Ve světské oblasti sem patří jak aktivní, tak pasivní aktéři. Mezi aktivní patří zejména ti, kteří touží po moci a celospolečenský vývoj hodnotí pouze ze svého sobeckého pohledu a vlastního zisku. Mezi pasivní patří ti, kteří jsou tímto přístupem postiženi a na jeho základě propadají depresi a beznaději.
Principiálně jinak je tomu pouze u realistů. Ti svoji pozornost zaměřují na obě skupiny informací. Proto se nejvíce blíží skutečné realitě. Rozhodujícím faktorem je v jejich případě pouze míra jejich poznání. Tento přístup je však jedinou cestou k tomu, jak být nad věcí. Tento přístup je v menšině, možná i proto, že je psychicky nejnáročnější. Na jednu stranu se nesmíte přiklonit ani k postoji optimistů, ani k postoji pesimistů. Na druhou stranu musíte být schopni psychicky ustát všechny negativní informace, což není vůbec snadné. Tento přístup je také velmi náročný na čas. Je totiž zapotřebí vynakládat značné úsilí při sledování různých informačních zdrojů a jejich vyhodnocování. Psychicky náročné je také zůstat nad věcí a nepřiklánět se ani na jednu stranu.
Naše víra je také často spojena s našimi představami. V buddhismu je rozšířený postoj „neměj představy, nebudeš rozčarovaný a nebudeš trpět“. Do této oblasti patří zejména to, že na základě své víry vyhledáváme pouze ty informace, které odpovídají našim představám. Informace, které těmto představám neodpovídají prostě ignorujeme, nebo cíleně potlačujeme. Tím prohlubujeme svoje původní přesvědčení a ujišťujeme se ve své pravdě. Vypořádat se s tímto přístupem je velmi složité. Náročnost spočívá právě v potřebě uvědomení si a opuštění oněch prvotních představ.
Některé přístupy tvrdí, že víra je pro každého člověka nutná a nedá se bez ní žít. S tímto přístupem však nemohu souhlasit. Ano, s vírou je život snazší. Čím větší víra, tím snazší život. Život bez víry, prožívaný pouze v realitě, je psychicky mnohem náročnější, nikoli však nemožný. Léty jsme si dokázali najít spoustu únikových postupů, které nás dokáží před realitou ochránit. Jedná se zejména o únik do virtuální reality, drogy, alkohol, workoholismus, různé radovánky, rituály a podobně. Do oblasti víry jednoznačně patří i naše priorita životních hodnot, které upřednostňujeme před jinými hodnotami. Rozdílnost naší víry nám také zásadním způsobem komplikuje naše mezilidské vztahy. Život s někým, kdo má jinou víru, je velmi náročný a většinou problematický.
Jak vidíte, tak problematika víry není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rozhodně ji nelze omezit na oblast náboženství. Ve větší, či menší míře se dotýká doslova nás všech. Proto doporučuji zamyslet se nad tím, jak to se svojí vírou máte a následně se od ní v co největším rozsahu osvobodit. Jedině tak nebudete rozčarovaní a nebudete muset zbytečně trpět.