Úplatky

Každá krize je ve své podstatě krizí etiky.

Úvodem se můžeme zamyslet nad vztahem úplatků, manipulace, vydírání a trestání. Lidově se tomu říká „metoda cukru a biče“. Mocnější strana se díky těmto postupům snaží „vychovávat“ stranu slabší. Tento princip můžeme spatřovat od těch nejnižších úrovní, kterou je například rodina až po ty nejvyšší úrovně, kterými mohou být státy či společenství. V rodině a škole tento princip určitě všichni známe a uvědomujeme si ho. Funguje to celkem jednoduše, uděláš něco dobře, dostaneš odměnu, nějakou výhodu, nebo se ti splní tvoje přání. Ve škole tuto roli v oblasti odborných předmětů zastávají známky, v oblasti chování pak poznámky, důtky a zhoršené známky z chování. Na vyšších úrovních to už je méně patrné. Tento princip je uplatňován i v rámci různých institucí. Stát si k prosazování svých zájmů vytváří zákony a svoje občany na jejich základě nutí dodržovat jejich obsah. V rámci Evropské unie sem patří i zákony nadřazené státům, různé směrnice, pravidla a dotace. Způsob vynucování jejich dodržování je obdobný jako v rodině. To pochopitelně vede k nadhodnocování výsledků a podvádění. Za zamyšlení jistě stojí i to, jak spravedlivě jsou prosazovaná kritéria nastavena. Tento způsob je základním kamenem diktatury. Vzhledem k tomu, že tento stav přetrvává už dlouhou dobu, nemůžeme se divit, že se celkové poměry ve společnosti neustále zhoršují. Podobnost s tím, co právě žijeme je jistě jenom náhodná.

Pro příklad se třeba podívejme do nedávné minulosti. Předcházející režim bezesporu podporovala většina obyvatel. Jenom pro přehled členové KSČ, členové LM, důstojníci a praporčíci ČSLA, důstojníci a praporčíci vojsk MV, příslušníci MV se všemi jejich spolupracovníky, počínaje pomocníky VB a agenty Stb konče. K tomu si připočtěte všechny ostatní uvědomělé státní zaměstnance. Můžeme k tomu přidat i připravovaný dorost v podobě svazáků, pionýrů a jisker. Když to všechno sečteme, tak jednotnou kandidátku Národní Fronty v tajných volbách volilo více než 99 % voličů. Jak tedy mohlo dojít k událostem 17. listopadu? Zcela jistě se nejednalo o lidi přesvědčené, ale o lidi uplacené státním režimem. Dnes tomu zřejmě nebude jinak. Jako příklad si můžeme uvést alespoň tři příklady známých osob. Vrchní státní zástupce, tedy šéf žalobců začal svoji profesní kariéru jako člen komunistické strany, důstojník ČSLA a vojenský prokurátor. Současný prezident měl svoji kariéru obdobnou, pouze namísto prokurátora byl školen jako rozvědčík a spolupracovník rozvědky SSSR. Jeho stávající manželka na tom byla obdobně, pouze s tím, že byla funkčně zařazena jako politický pracovník. V těchto případech bych rozhodně neočekával, že se jedná o změnu postojů jako projev evolučního prozření. V těchto případech bych za změnou osobních postojů viděl spíše kariérismus. V každém případě se jedná o projev jejich morálních kvalit.  Proto pokud přijdou a k moci se dostanou mimozemšťané, nemusí mít obavy o svoji loajální podporu z našich řad.

Chceme-li v takto utvářené společnosti uspět musíme se nechat uplácet, nebo se vzepřít a nechat se trestat. Je celkem pochopitelné, že se většina z nás přikloní k té příjemnější variantě a nechá se uplácet. Už jenom proto, že jsme v tomto duchu od dětství vychováváni. Tuto volbu si tedy vybíráme sami, čímž křivíme svůj charakter. Tím se dobrovolně stáváme úplatnými. Nejedná se při tom o tu vyhrocenou podobu obálek s penězi do kapsy, ale stačí nám k tomu přijímání nejrůznějších výhod, postavení a možnosti poklidného života. Tímto způsobem se vytváří směrování společnosti shora, v duchu požadavků mocných, kteří se rozhodli nám vládnout. Proto se nemůžeme divit, že mocní dělají všechno, co jim dovolíme. To je také hlavní důvod proč se společenské poměry vyvíjí stále více v náš neprospěch. K fungování tohoto principu je při tom nutné, aby někdo uplácel, ale také aby se někdo uplácet nechal.

Pokud si uvědomujeme, že současný stav naší společnosti není to, co bychom si přáli a chtěli žít, měli bychom pro to sami něco udělat. Společnost spravedlivá pro většinu občanů musí být vytvářena zespodu, na základě názoru a potřeb každého z nás. Pouze tímto způsobem může vzniknout společnost, která vyhovuje většině jejich členů.

V žádném případě se nejedná pouze o aktuální problematiku. Toto téma se táhne dlouhodobě celou lidskou historií. Nejlépe o tom vypovídá prohlášení mistra Jana Husa, který neodvolal a byl upálen 6. července 1415. „Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.“ Na podstatě lidské psychiky se za ta léta nic neměnilo. Vzrostly pouze možnosti, kterými může svoji deviaci výrazněji projevovat.

Na základě tohoto principu máme v této souvislosti každý svůj díl viny, proto není nevinných obětí. Svým přístupem přímo umožňujeme aktuální stav. Je jenom na nás, jestli si to přiznáme a dokážeme projevit odpovídající díl svého osobního hrdinství, stejně tak, jak to svého času udělal mistr Jan. Pokud se odmítneme nechat uplácet, možná zjistíme, že ve svých postojích nejsme zdaleka sami. Tato změna našeho chování je pro navození společenské změny nezbytně nutná, nikoli však postačující.