Sociální a terapeutický přístup

S těmito diametrálně rozdílnými přístupy se nejčastěji setkávají chovatelé zvířecích mazlíčků. Ve většině případů se jistě nedá pochybovat o jejich bezmezné lásce k nim. Přesto se často v jejich vlastním zájmu vůči nim musí chovat terapeuticky. Je totiž zapotřebí usměrňovat jejich chování. Na jedné straně je zapotřebí odstranit jejich negativní návyky, na druhé straně je zapotřebí naučit je nějaké nové dovednosti. Jenom s rozmazlováním toho však není možné dosáhnout. Proto je zapotřebí mazlíčkovi ukázat a mnohdy i zdůraznit negativní dopady jeho nevhodného chování. V tomto ohledu je zajímavé, že nikdo neodsuzuje dobře vycvičeného pejska, nebo že nikdo neobdivuje pejska neukázněného. Proto je zajímavé, že v lidské společnosti tento přístup příliš nefunguje.

Tyto dva rozdílné přístupy tedy lze najít ve vztahu lidí a zvířat. Stejně tak je však nacházíme i ve vzájemném vztahu lidí mezi sebou. Se stejnými přístupy se však můžeme také setkat i u vztahů jednotlivých národů mezi sebou.

Nejdříve se podívejme, co míním sociálním přístupem. V tomto případě se jedná o přístup přijímající a empatický. Tento přístup realizuje člověk, bez ohledu na svoji vlastní újmu, ve prospěch svého protějšku. Tento přístup bývá nejčastěji realizován z důvodu neznalosti člověka, který není schopen vidět příčiny stavu, do kterého se jeho protějšek vlastním přičiněním dostal. Druhou nejčastější příčinou bývá to, že člověk chce mít klid a nechce se se svým protějškem dostat do sporu. Tato situace bývá nejčastější mezi partnery. Tento přístup navozuje zdání klidu a pohody. Člověk při tom vypadá jako milující dobrák. Ve skutečnosti však prohlubuje vzniklé rozpory a brání svému protějšku, aby pochopil chyby, kterých se ve svém chování dopouští. Tím mu zároveň brání v jeho osobním vývoji. Obdobně to funguje mezi skupinami osob, nebo jednotlivými etniky, či národy. Jako příklad mohu uvést cikány, či migranty, kteří vůči většinové společnosti požívají neoprávněné výhody. V širším rozsahu tento přístup na jedné straně zasévá semínka nenávisti a na straně druhé sklony k parazitování. Tento přístup je vždy, byť nevědomě, motivován nevědomostí či pokrytectvím.

Terapeutický přístup je ve všech ohledech náročnější a nevděčnější. Lidský přístup v něm umožňuje druhému člověku poznat, v čem pochybil a jak ho tyto chyby přivedly k současným problémům. Bez rozkrytí a pochopení příčin tohoto stavu není řešení důsledků důležité a ve své podstatě nic neřeší. Nepříjemnost tohoto stavu spočívá v tom, že jej provází bolestivé emoce. Ty pramení z poznání, že za naše obtíže nemůže nikdo jiný, ale že si za ně můžeme sami. Této sebereflexe je však schopen málokdo. Proto je tento přístup tak nevděčný. Bez něho se však aktivně podílíme na úpadku našeho partnera. Obdobně je tomu i v širším rozsahu. Můžeme například osočovat vládu z protiobčanského chování. Jak se však tato vláda dostala k moci? Kdo tuto vládu zvolil? Můžeme z něčeho obviňovat migranty, ale proč se sem dostali? Proč nebyli spokojeni ve své vlasti? A kdo je k nám přijal? Bez těchto otázek se k příčinám důsledků, které prožíváme, nikdy nedobereme. Z dlouhodobého hlediska je velmi důležitým aspektem znalost historie. Zde plně platí ono známé „kdo nezná svoji minulost, ten si ji musí prožít znovu“. Ze stejné oblasti je ono Buddhovo méně známé „osvícení může dojít pouze ten, kdo poznal všechny svoji minulé životy“. Při nevědomém použití tohoto přístupu se jedná o vědomé ubližování. Při jeho vědomém použití je tento přístup vždy motivován láskou. Z elektrotechnického pohledu je tento přístup možné také nazvat zápornou zpětnou vazbou, která koriguje nevhodný směr vývoje.

Na oba dva přístupy musí být připraveny obě dvě strany. Bez toho vytváří spoustu vztahových a psychických problémů. Čím bližší vztahy prožíváme, tím je tato problematika složitější. Proto bude dobré, když se zamyslíte nad tím, co z uvedeného jste schopni realizovat či přijmout.