Halloween nejsou Dušičky

Jako každoročně, tak i letos jsme mohli sledovat nárůst oslav původem západního svátku Halloween. Podle všeho se tak děje v rámci šíření západní kultury v našem prostředí. Proto bude dobré připomenout jeho podstatu a rozdíl proti našemu svátku památky zesnulých.

 

 Halloween

Je svým původem keltský svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Jeho oslavy jsou nejvíce rozšířeny v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii. V jeho souvislosti se můžete setkat také s pojmem Předvečer Všech svatých.

Jeho historie sahá do doby před naším letopočtem. Původem byl vnímán jako rozhraní mezi létem a zimou, tedy světem živých a mrtvých. V keltštině se tento svátek nazývá Samhain. Jeho původní pojetí prošlo časem značným vývojem. Současné pojetí svátku pochází z Irska, kde došlo k prolnutí keltského a křesťanského pojetí.

Současná komerční podoba svátku pochází z počátku dvacátého století. Od třicátých let dvacátého století bylo zavedeno nošení kostýmů. Od roku 1950 se rozšířil zvyk koledování po domech.

V současnosti se slavení tohoto svátku orientuje zejména na děti. Oslavy se realizují zejména vyřezávanými dýněmi se svíčkami, dále pak můžeme vidět kostýmy čarodějek a duchů, černé kočky, košťata a ohně. Barvami jsou hlavně oranžová, která symbolizuje podzim, a černá, která symbolizuje smrt. Ve své podstatě se jedná o příklon k satanismu, ke kterému jsou vedeny zejména naše děti. V tom spatřuji největší nebezpečí tohoto svátku. Úlitbu temným duchům jsme mohli vidět ve Slušovicích, nebo Soulu.

 

Dušičky – svátek zesnulých - svátek Všech svatých

Tento svátek je pojat jako vzpomínka na zesnulé. Připadá na 2.listopadu. V pojetí římskokatolické církve se jedná o modlení za duše v očistci. Jednotlivé církve k tomuto svátku přistupují odlišně. Svátek má svůj původ v keltském svátku Sambain, či svátku pohanských Slovanů, kteří jej slavili přímo na pohřebištích. K pokřesťanštění tohoto svátku došlo v roce 998. Ve třináctém století se svátek začal slavit v Římě. Novodobé pojetí tohoto svátku se datuje rokem 1915, kdy jeho současnou formu stanovil papež Benedikt XV. Svátek je spojen se spoustou lidových a církevních zvyků. Jedná se zejména o zapalování svíček a zdobení hrobů a modliteb za zesnulé. Tento svátek slaví většina obyvatel.

Jedná se ne jenom o vzpomínku na konkrétní osoby z rodinného okruhu, ale i kolektivní vzpomínku na padlé ve všech válkách. K tomu slouží nejrůznější mohyly a památníky. Pietní akty se u této příležitosti konají i u památníků umučených v koncentračních táborech. Většina lidí tyto rituály praktikuje bez znalostí jejich obsahu.

Osobně se přikláním ke světskému pojetí tohoto svátku. V tomto pojetí můžeme zavzpomínat na svoje blízké, kteří již zemřeli. Dobré je také uvědomit si, jakým způsobem naplňujeme jejich odkaz, nebo zda by na nás byli naši předci hrdí. Tento termín je také vhodný pro kontakt s dušemi našich předků a komunikaci s nimi.