Bača nejdříve sehnal všechny ovečky na ohrazenou covidovou pastvinu. Byla na ní krásná, vysoká a šťavnatá tráva. Jak šel čas, ovečky všechnu trávu vypásly a bača potřeboval ovečky přehnat na jinou pastvinu. Byl to riskantní počin. Ovečky totiž musely opustit dobře ohrazenou pastvinu a museli část cesty absolvovat po neohrazené polní cestě. Na ní se nacházela křižovatka, která vedla na volné pláně. Pokud by ovečky chtěly, mohly se na nich volně rozprchnout. Bača totiž neměl tolik pasteveckých psů, aby jim v tom mohl zabránit. Pod vidinou nové, vysoké a šťavnaté trávy se však o to ovečky ani nepokusily. Spořádaně se nechaly převést na novou válečnou pastvinu. Ta je ještě lépe ohrazena než předešlá pastvina a ovečky z ní už nemohou nikam utéct. Navíc se o to ani nesnaží, jsou totiž spokojeny s tím, že mají opět dobrou pastvu. Proto jim vůbec nedochází, že příštím bačovým krokem bude jejich dojení a stříhání. I přitom si budou libovat, jak se o ně bača dobře stará. Vůbec je při tom ale nenapadne, že už jsou na cestě náklaďáky, které je odvezou na porážku. Kdyby o jejich maso momentálně nebyl dostatečný zájem, tak už na podzim bude na covidové pastvině tráva opět vzrostlá a šťavnatá. Její ohrada již také bude opravena a vylepšená.

Bratr Ježíš svého času údajně prohlásil, že ne po slovech, ale po ovoci je poznáme. Proto každý v krizové situaci odhalí svoji skutečnou podstatu, jinak totiž nemůže. A najednou tu máme pouze dvě malé skutečně vlastenecké strany, které mají podporu občanů v řádu jednotek procent. Všichni ostatní se radostně sjednotili v jednom šiku.

Byly nebyly jednou dva egregory. První z nich byl covidový egregor. Ten byl na jedné straně sycen emocemi strachu a nenávisti. Na druhé straně pak emocemi vzdoru. Tyto emoce ovčanů se však časem vyčerpaly a egregor začal energeticky strádat. Proto byl na scénu uveden nový egregor, egregor války. Ten je sycen ještě větším strachem, utrpením a nenávistí. Přijímá ale také emoce vzdoru, smutku a křivdy. Už nikdo z ovčanů nemůže stát mimo toto dění. Pro pacifismus zde už není místo. Každý z ovčanů musí zaujmout jednu ze znepřátelených stran. Je při tom jedno, na které straně ovčan stojí. Egregor války je totiž sycen oběma stranami. Proto ve válce ve skutečnosti není vítězů, ale nakonec jsou všichni poražení.

Závěrem se můžeme zamyslet nejen nad tím, jestli tyto tři části textu mají něco společného, ale také nad tím v jaké roli se v jednotlivých částech textu nacházíme. Za úvahu také stojí možnost zvážit, zda se musíme přiklonit na jednu či druhou válčící stranu. Nehraje se v tomto případě mnohem vyšší hra, do které nevidíme? Nebude proto náhodou rozumnější zůstat stát mimo toto dění?