Zi

Ptačí inkarnace

Věřte – nevěřte, bylo – nebylo, za sedmero světy, za sedmero dimenzemi. Jsem Zi a toto je můj příběh.

Ve své další inkarnaci jsem se inkarnovalo do ptačího vajíčka. Z tohoto malého vajíčka jsem se vyklubalo v ošklivé ptáčátko, které bylo plně závislé na přísunu potravy od svých rodičů. Rychle jsem vyrostlo v dospělého ptáka, který musel opustit svoje rodné hnízdo. Byl to velký krok do neznáma, který byl provázen spoustou neznámých nebezpečí a z nich plynoucího strachu. Na rozdíl od předcházejících inkarnací nebyl můj další život vůbec bezstarostný. Předně jsem se muselo starat samo o sebe. To obnášelo spoustu práce a starostí. Nepřetržitá potřeba shánět si potravu a být neustále ve funkčním stavu. Starost jsem mělo hlavně o svoje peří. Bez funkčního peří bych totiž bylo nevyhnutelně odkázáno k záhubě. Přijmout pocit zodpovědnosti sama za sebe pro mne něco zcela nového a nebylo to vůbec jednoduché. Další zcela novou oblastí v mém životě byly partnerské vztahy. Výběr partnera náhle nebyl tak jednoduchý, jak tomu bylo v předcházejících inkarnacích. Muselo jsem se hodně snažit, abych upoutalo partnerovu pozornost. Od prvních ptačích inkarnací a prvotního střídání partnerů jsem se postupně v následujících inkarnacích propracovalo až k jednomu trvalému partneru na celý život. S touto oblastí neoddělitelně souvisela i starost o potomky, kteří na nás rodičích byli zcela závislí. Opět to pro mne byla zcela nová zkušenost v podobě zodpovědnosti za někoho jiného.

V těchto inkarnacích jsem také začalo velmi intenzivně vnímat rozdílnost ročních období. Zjednodušeně řečeno, léto bylo příjemné období plné aktivity a shonu. Oproti tomu zima byla obdobím útrap a hladu, kterou se mi často nepodařilo přežít. Pokud se mi ji přežít podařilo, tak jsem se o to víc těšilo na teplé období. Představa, že byl můj život v těchto inkarnacích řízen pouze pudy, je zcela mylná. Spousta mých prožitků a činností byla založena na mém vědomém přístupu.

V průběhu času se jednalo o spoustu inkarnací, které jsem prožívalo v nejrůznějších podobách. Užívalo jsem si inkarnace od malých, věčně ustrašených ptáčků-zpěváčků až po velké a majestátné dravce, kteří vznešeně plachtili oblohou. Na rozdíl od těch praktických prožitků, které jsem si mělo dobře zapamatovat a přenést do dalších inkarnací, byl prožitek klouzavého letu natolik výrazný, že si jej pamatuji doposud. Stejně tak jsem si oblíbilo vyhřívání na sluníčku.

Ve svých dravčích inkarnacích, ve kterých jsem se živilo malými pozemními tvory, jsem si začalo všímat, že se po zemi pohybují i mnohem větší tvorové. Ti ze mě nemuseli mít žádný strach, a mnohdy mne od mojí kořisti odehnali. Proto ve mně vzbudili značný zájem a touhu vyzkoušet si jejich existenci.

To už je ale zcela jiný příběh.