Zi

Hmyzí inkarnace

Věřte – nevěřte, bylo – nebylo, za sedmero světy, za sedmero dimenzemi. Jsem Zi a toto je můj příběh.

Chtělo jsem se stát velkým a silným zvířetem, takovým, jaké se občas otíralo svým bokem o můj stromový kmen. O to větší bylo moje překvapení, když se moje přání nesplnilo a ocitlo jsem se v malém vajíčku. Po nějaké době se vajíčko vyvinulo v larvu, která konečně získala možnost pohybu, po kterém jsem tolik toužilo. Nacházelo jsem se v poměrně pevném a naprosto temném prostředí. Proto jsem vůbec netušilo, kým vlastně jsem. Živilo jsem se vším, co jsem našlo ve svém okolí. Nic jiného jsem stejně k dispozici nemělo. Postupně jsem rostlo a sílilo. Nakonec jsem se dočkalo velké proměny a stalo jsem se broukem, který dostal schopnost opustit svoje dosavadní prostředí. Využilo jsem svých nově nabytých možností a opustilo svoje dosavadní prostředí. Opět jsem uvidělo okolní svět. Protáhlo jsem si svoje nová křídla a rozletělo jsem se tento svět objevovat. Díky těmto možnostem jsem se mohlo seznámit se svým okolím a zapojit se do reprodukčního procesu. Mojí následnou přirozenou smrtí se tato moje inkarnace naplnila.

V následujících inkarnacích jsem si mohlo vyzkoušet bytí v nejrůznějších hmyzích podobách. Některé tyto inkarnace byly ryze praktické a mnohdy značně nevzhledné. Ještě nyní si například jasně vybavuji žravost housenky. O to víc jsem si užívalo elegantní inkarnace v podobě vážek a překrásných druhů motýlů. V těchto podobách jsem si užívalo naprostou bezstarostnost a volnost pohybu. Užívalo jsem si blahodárné působení sluníčka a dobré stravy v podobě nektaru květů. Tyto moje inkarnace byly o prožívání volnosti a bezstarostnosti. Nemělo jsem v nich žádné starosti, a o jakékoli zodpovědnosti se mi ani nesnilo.

Tyto moje inkarnace byly většinou krátké a jejich konce byly často velmi rychlé. Někdy se mi podařilo zemřít přirozeným způsobem, když se můj čas naplnil. Často jsem však umíralo na nepřízeň počasí. Většinou jsem přitom ztuhlo chladem a následně umrzlo. Tyto smrti byly zdlouhavé, ale nijak bolestivé. Často jsem se však stalo něčí potravou a mým posledním vjemem byl otevřený zobák nějakého ptáka. Opět to byla rychlá a bezbolestná smrt. Přitom jsem si uvědomilo, že existují i jiní, vyvinutější tvorové, kteří jsou také obdařeni volností pohybu. Toto poznání ve mně vyvolalo touhu stát se jedním z nich.

To už je ale zcela jiný příběh.