Zi

Kosmos

Věřte – nevěřte, bylo – nebylo, za sedmero světy, za sedmero dimenzemi. Jsem Zi a toto je můj příběh.

Velmi dlouhý čas jsem si prožilo v rámci svých inkarnací v minerální říši. Byly to velmi zajímavé a někdy i bouřlivé prožitky. Když jsem se jich nabažilo, zatoužilo jsem se inkarnovat v rostlinné říši, která s nimi úzce souvisí. Najednou mne ale přepadly obavy z toho, že tato oblast prožitků bude nad moje síly. Proto jsem se rozhodlo, že si odskočím domů, abych si trochu odpočinulo. Po nějaké době se pak vrátím k prozkoumání rostlinné říše. Proto jsem opustilo minerální říši a vydalo se směrem k domovu.

Najednou jsem ale nemohlo najít cestu. Na místo toho jsem se dostalo do kosmu. K mému velkému překvapení jsem zjistilo, že kosmos vůbec není mrtvé místo, ale přímo hýří nejrůznějším životem. Všechny hvězdy, planety i energie jsou obdařeny vlastním vědomím. Toto prostředí mne zaujalo natolik, že jsem je zatoužilo blíže poznat. Sotva mne tato myšlenka napadla, už si mne přitáhla jedna volná planeta, kterou jsem oduševnilo. Tím jsem se stalo nedílnou součástí velké kosmické hry. I když se některé jevy z vnějšího pohledu mohou zdát velmi dramatické, jejich prožívání bylo velmi hravé a příjemné. Zvenku se zdálo, že je celý kosmos statický a takřka nehybný. Ve skutečnosti se v něm ale všechno odehrává tak rychle, že se z toho až tají dech. Nechalo jsem se touto rychlostí uchvátit. Proti inkarnacím v předcházející oblasti čas při této hře ubíhá velmi rychle. Nechalo jsem se probíhajícími ději strhnout natolik, že jsem si čas i prostor přestalo uvědomovat.

Zažilo jsem zde spoustu úžasných prožitků. Srážky vesmírných těles, které se zvenčí jistě musely zdát velmi dramatické, ve skutečnosti ale byly hravou legrací. Velmi zajímavé byly i prožitky energií, které se šíří kosmem. Zajímavé byly také prožitky změny struktury a skupenství.  Setkalo jsem se zde také se vztahovou otázkou. Někteří moji partneři mi byli příjemní, jiní mi naopak vůbec nevyhovovali. Dlouze by se daly také popisovat setkání s jinými vědomími, které byly často ukryty v nejrůznějších, často překvapivých podobách. V nekonečném kosmickém prostoru se moje malé vědomí cítilo příjemně a bezpečně. Přitom jsem však bylo beznadějně ztracené v hlubinách kosmu. Poznání těchto nekonečných prostorů mohlo trvat celé věky. Bezhlavě jsem se vrhalo do dalších a dalších dobrodružství, která mne vnitřně velmi naplňovala. Cestu domů jsem však při těchto dobrodružstvích nikde nenašlo. Moje kosmické putování bylo ukončeno posledním velkým prožitkem, kterým byl průlet černou dírou. Byl to velmi dramatický a zajímavý proces. Bylo jsem velmi překvapené, když jsem se po jejím opuštění znovu ocitlo na začátku mojí cesty. I když jsem v kosmu neprožilo zdaleka všechno, co by se v tomto prostředí mohlo prožít, považovalo jsem tuto svoji misi za ukončenou. Země byla na dohled a opět mě lákala do svojí přátelské náruče.

Země už byla pro mne důvěrně známým místem, na kterém jsem se rozhodlo pokračovat ve svém dalším poznávacím dobrodružství. Po prožitých dobrodružstvích jsem se cítilo odpočaté a na svůj domov jsem si ani nevzpomnělo. Proto jsem se znovu vypravilo na Zem, kde mne opět lákala místní flóra. O tom ale až příště.