Zi

První inkarnace

Věřte – nevěřte, bylo – nebylo, za sedmero světy, za sedmero dimenzemi. Jsem Zi a toto je můj příběh.

Můj první dopad do hmoty byl hodně tvrdý. Čas se zastavil a bylo jsem doslova uvězněno v kameni. Bylo to tak silné trauma, že jsem hodně dlouho nedokázalo vnímat nic jiného. Postupně jsem začalo vnímat inteligenci planety Země, která mně ujistila, že to tak je v naprostém pořádku a že se nemám čeho obávat. Až do této chvíle jsem si totiž nic takového nedovedlo ani představit. Celý tento stav přitom nebyl o ničem jiném, než abych se naučilo vnímat samo sebe a jednotlivé svoje aspekty. Vzhledem k tomuto zpomalenému prožívání mi však trvalo celou věčnost, než mě tato možnost vůbec napadla. Nejdříve ze všeho jsem začalo vnímat přírodní procesy, kterých jsem se tak neočekávaně stalo součástí. Postupně moje pozornost začala přecházet na pocity, které tyto procesy ve mně vyvolávaly. Tím začal proces mého sebeuvědomování. Moje vědomí se začalo ztotožňovat se všude přítomným rozpadem a zánikem. Tak jsem se postupně dostalo až do kamenů, drobných kamínků a nakonec zrnka písku. Moji samotu občas přerušili takoví vizionáři jako Jarda Dušek, se kterými jsem si vždy rádo poklábosilo. V čím menších částečkách hmoty jsem bylo, tím se moje vnímání času postupně zrychlovalo. Díky tomu jsem si začalo uvědomovat, že existují i jiné bytosti než jsem já samo. Samostatnou kapitolu v inkarnacích do neživé hmoty tvoří lidmi vytvořené předměty. Několik z nich jsem si vyzkoušelo a bylo to velmi zajímavé. Čím byl takovýto výrobek složitější, tím více vědomí jsem v nich mohlo uplatnit. Čas v nich běžel podle toho, jak dlouhá byla jejich životnost. Kontaktů v těchto inkarnacích jsem moc nezažilo. Málokoho totiž napadlo, že veškerá hmota je obdařena vědomím a lze s ním komunikovat. Moje pozornost však byla stále více směřována do oblasti fauny.

Tak velké dobrodružství jsem si až doteď nedovedlo ani představit. Najednou jsem se nečekaně stalo jeho součástí.