Zi

Jak to všechno začalo

Věřte – nevěřte, bylo – nebylo, za sedmero světy, za sedmero dimenzemi. Jsem Zi a toto je můj příběh.

Jsem malá jednotka vědomí, která se nachází ve společnosti mně podobných. Navzájem jsme všichni propojeni. Nejen s nejbližšími z nás, ale i se všemi ostatními, bez ohledu na vzdálenost, která nás od sebe dělí. Tímto propojením mezi sebou vzájemně sdílíme všechny svoje informace. Tím vytváříme všeobsažné kolektivní vědomí. Tento stav nás velmi uspokojuje a ze vzájemné blízkosti se doslova tetelíme blahem. Proto nemáme žádný důvod na tomto stavu něco měnit. Každopádně si namlouváme, že jsme dokonalí a vševědoucí. Ve skutečnosti tomu tak ale zřejmě není. Lidé nám podle svého přesvědčení říkají různě. Pro věřící jsme Bůh, pro nevěřící kolektivní vědomí, nebo Univerzum, pro vědce kvantové vědomí. Pojmenování je různé, podstata je však sejná.

Nevím proč, ale v mojí mysli dochází k nějaké změně. Všímám si, že některé jednotky vědomí opouští naše společenství a mizí v Kosmu. Jejich odchodem se zároveň stává něco nepředstavitelného, přerušuje se spojení s námi ostatními. Proto o jejich dalším osudu již nemáme žádné další informace. Na druhou stranu si všímám, že se do našeho společenství přidávají nějaké další individuální vědomí. O jejich minulosti nám však není nic známo, jako by byly nově vytvořeny a žádnou minulost neměli. Napadá mě ale i nepředstavitelná možnost, že je jejich minulost před námi ostatními z nějakého důvodu blokována. Tato situace ve mně vzbuzuje zvědavost. Moje analytická část mysli mi říká, že zde není něco v pořádku. Narůstá ve mně touha tuto záhadu objasnit.

Moje pozornost se proto stále víc zaměřuje na ty jednotky vědomí, které nás opouštějí. Z mé zvědavosti se pomalu stává posedlost. Cítím neodolatelnou potřebu přidat se k nim, opustit naše společenství, vydat se na individuální cestu Kosmem a celé záležitosti přijít na kloub. Proto se pozvolna prodírám na okraj našeho společenství. Jakmile se dostávám na jeho okraj, tak bez rozmyšlení skáču do volného prostoru. Tím se stávám individuální jednotkou, kterou lidé nejčastěji nazývají duše. Jsem bezpohlavní, protože jsem se s ničím takovým zatím nesetkalo.

Tento skok je úžasný. Cítím opojnost tohoto svého nového stavu. Na nic při tom nemyslím, jenom volně letím prostorem a užívám si všechny vjemy, které s tím jsou spojeny. Prožívám tu úžasnou lehkost, se kterou se pohybuji volným prostorem. Vnímám při tom, že tento prostor je živým organismem, který životem přímo pulzuje. Všemi směry se v něm pohybuje spousta jiných individuálních vědomí, která mají různou podstatu a tvar. To ve mně vyvolává další otázku. Co je to za život, který není součástí našeho původního společenství? Doposud jsem se domnívalo, že jsem součástí jediného Boha. Existují snad ještě jiní Bohové, jejichž součástí jsou některé duše, které na své cestě potkávám? Pokud ano, jsou tito Bohové součástí nějakého vyššího, celkového Boha? Napadá mě víc otázek, než zatím dostávám odpovědí. Na tyto otázky si zatím nedovedu odpovědět. Je to poprvé, kdy si vzpomínám na svůj předcházející stav. Nevyvolává to však ve mně žádné negativní pocity. Moje nové prožitky ve mně vzbuzují pouze další zvědavost. Cítím se úplně a nic mi k dokonalé individuální celistvosti nechybí. Je to můj osobní prožitek a napadá mě, jestli to tak měli a mají i ostatní duše, které se vydaly na stejnou cestu. Až mnohem později jsem se prostřednictvím jiných duší dozvědělo, že u většiny z nich v průběhu tohoto letu vznikly problémy, které ovlivnily celou jejich budoucnost. Zatím svého rozhodnutí nelituji, prožívám zcela nové, doposud neznámé stavy. Všechno je to tak vzrušující.

Najednou v dálce vidím kulatou planetu. Její vibrace vytvářené teplou modrou barvou mne neodolatelně přitahuje. Proto svůj let směřuji přímo k ní.