Elektromobilita
V tomto příspěvku chci dát k zamyšlení jednu z paradoxních oblastí naší současnosti. Domnívám se, že se jedná o natolik zásadní a rozporuplná fakta a souvislosti, ze kterých se dá jednoznačně usuzovat na to, jaká hra se s námi hraje. Je smutné, že pod vlivem oslněnosti moderními technologiemi si spousta našich vrstevníků tyto skutečnosti nedokáže či nechce uvědomit.
Nejprve výchozí předpoklady, ze kterých uvedený paradox vychází.
1) Z ekologických důvodů je nutno přejít od spalovacích motorů automobilů k elektromotorům.
2) Z téhož důvodu je nutno omezit provoz stávajících a výstavbu nových zdrojů elektrické energie.
V rámci prvního bodu je nutno uvést ještě některé další informace. Proč se jedná pouze o osobní automobily? Už tolik se nemluví o nákladních automobilech a jejich zbytečných cestách v rámci převážení zboží po celé Evropě. Jejich omezení by bylo jistě značným přínosem pro ekologii. Jistě jste už jeli za nějakým kamionem a dokážete posoudit, byť pouze laicky, jaké emise vytváří vaše auto a jaké kamion. A to už nemluvím o tom, proč nikomu nevadí velké námořní lodě, které v zájmu zisku přepravují kontejnery po celém světě a vytvářejí víc splodin než všechna osobní auta dohromady. Proč se také nehovoří o ekologické zátěži vznikající při výrobě elektroautomobilů a zejména jejich baterií? Není dořešena recyklace baterií, ani hašení hořících, či vybuchujících elektromobilů. Nikdo také nezmiňuje silná elektromagnetická pole, kterým je osádka automobilu při jízdě vystavována. Dávají tyto souvislosti smysl v duchu, ve kterém nám jsou prezentovány?
V rámci druhého bodu se podívejme zejména na zásadní rozdíl mezi spotřebou a nabídkou. Elektroautomobily se rychle rozvíjejí. Oproti tomu se ekologicky zastaralé elektrárny uzavírají a výstavba moderních elektráren se neustále odkládá. Dodávka elektrické energie je přitom pro elektromobilitu zcela zásadní. Pokud si dáte tu práci a porovnáte požadovaný odběr nabíjecích míst s výkony našich jaderných elektráren, tak dojdete k závěru, že maximální výkon obou jaderných elektráren pokryje pouze zlomek potřeby nabíjecích míst. Nemluvě o potřebách průmyslu a domácností. Pokrytí energetických potřeb z obnovitelných zdrojů je přitom pouhou chimérou. Elektrorozvodná síť totiž potřebuje stabilní dodávky energie a nemůže být závislá na tom, jestli právě svítí sluníčko, nebo fouká vítr. Úplný výpadek elektrické sítě (blackout) se všemi jeho důsledky je více než pravděpodobný.
Pokud si tyto dvě oblasti dáte do rovnice, jaký bude výsledek? Bude možné realizovat elektromobilitu v dosavadním rozsahu, nebo bude nutno počet automobilů drasticky omezit? A to opomíjím, kolik z nás si může tyto předražené elektromobily finančně dovolit. Nesměřují tyto procesy k dosažení nějakých, doposud neprezentovaných cílů?
Pokud se na nastíněné oblasti blíže podíváte, tak si jistě každý dokáže na tyto otázky odpovědět sám. Obdobným způsobem se můžeme zamyslet i nad spoustou jiných paradoxů, které nás v současnosti obklopují. Obdobné paradoxy totiž najdete i v oblasti coronavirové pandemie, zavádění 5G sítí, snížení populace, umělé inteligence, migraci, ekonomice a mnohých dalších. Pokud opustíte svoji letargii a blíže se podíváte na uvedené oblasti, tak zřejmě zjistíte, že se s námi nehraje právě čistá hra. Tyto závěry by vás měly motivovat k požadování zásadních společenských změn. Náš problém spočívá v tom, že nevěříme v to, co se doposud nestalo. Všechno se však jednou stane poprvé, a když se to už stane, tak už je někdy pozdě.