Víra - nevíra

Ve většině případů je termín víra spojován s oblastí náboženství. Podstata tohoto termínu je však mnohem širší. Proto se domnívám, že nebude na škodu se tomuto tématu blíže věnovat. Třeba zjistíte, že jste také věřící. Je dobré si uvědomit, že nevíra v realitu při tom může být stejně nebezpečná jako víra v podvod.

Nejdříve se podívejme, co nám k tomuto pojmu říká česká Wikipedie.

Slovo víra a odpovídající sloveso věřit se používá ve dvou příbuzných a ne vždy přesně oddělitelných významech:

1. Epistemologický význam: přesvědčení, že něco je skutečné či pravdivé, například ve větě „Věřím, že se ta peněženka ještě najde.“ Toto přesvědčení může být jak pravdivé, tak mylné. Z toho hlediska bylo poznání některými filozofy definováno jako „odůvodněná pravdivá víra“.^{[pozn 1]} Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit, že …,“ „věřit čemu“, v angličtině se vyjadřuje slovem belief. V běžném úzu se české slovo víra v tomto významu obvykle používá tehdy, není-li mluvčí úplně přesvědčen o realitě či pravdivosti předmětu víry, jinak by se mluvilo spíše o vědění a jistotě.

2. Psychologický a náboženský význam: celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe, nebo víra ve vlastní úsudek. Například „tomuto kandidátu věřím, a proto ho budu volit“ nebo „věřím v jednoho Boha“. Gramaticky tento význam obvykle odpovídá vazbám „věřit v co,“ „věřit komu“, v angličtině se vyjadřuje slovy faith a trust. V tomto významu se slovo víra obvykle používá k vyjádření vysokého stupně důvěry.

Kromě toho se podstatné jméno víra přeneseně používá i ve významu náboženství nebo konfese („přestoupit na jinou víru“), ve starší češtině mohlo znamenat i věrnost nebo úvěr.^[1]

Podstata víry spočívá v tom, že se dnes a denně setkáváme se spoustou věcí, které si sami nemůžeme ověřit jako pravdivé. Na rozdíl od zkušenosti s horkými kamny se například pouze těžko přesvědčíme o tom, že uranová ruda skutečně vyzařuje. Stejně tak nejsme odborníky na různé vědecké obory a proto jsme odkázáni na někoho, kdo se v dané oblasti „vyzná“. Pokud jej shledáme důvěryhodným, začneme věřit informacím, které nám předkládá. S touto oblastí úzce souvisí i ucelenost informací. V praxi se totiž velmi často setkáváme s vytržením části problematiky z celého kontextu. Tím nás i správné informace mohou přivést k zavádějícím závěrům. V praxi by nás mělo také varovat, pokud odborník na jednu problematiku zneužívá svého postavení a předává informace z oblasti, o které nic neví.

V čem tedy spočívá podstata víry. Jsme přesvědčeni o něčem, co nejde prokázat věrohodnými argumenty. K víře se můžeme dopracovat dvěma základními způsoby. Na jedné straně se může jednat o nedostatek věrohodných informací. Na druhé straně se může jednat o záplavu nepravdivých informací, které někdo vydává za informace pravdivé. Společným jmenovatelem obou těchto verzí je naivita, či přehnaná důvěřivost věřícího. Podstatné je také to, jestli předmět naší víry souzní s naším vlastním názorem nebo ne. Nejedná se tedy výhradně o otázky náboženství, ale třeba i o oblast ateistické vědy, která je ve své podstatě vystavena na stejných základech víry jako je tomu u náboženství. Rozhodující vliv na tuto oblast mají bezesporu sdělovací prostředky. Ty by měly zprostředkovávat objektivní informace, nic nezkreslovat, ale také nic nezamlčovat. V současnosti se to však neděje, setkáváme se spíše se zatajováním nepohodlných informací a dezinformacemi. Nejde tedy o předávání informací, ale o vytváření mínění, tedy propagandu v zájmu těch, kteří si sdělovací prostředky platí. Je to přístup věřte, že je to tak, jak vám to předkládáme, všechno ostatní jsou dezinformace a konspirace. V praxi tedy často stačí, když je na nepohodlné informace uvaleno embargo a nejsou lidem podstrčeny přímo pod nos.

Dovolím si několik základních příkladů na zamyšlení. Nejdříve snad oblast židokřesťanského náboženství, na které se mnozí tak často odvolávají jako na základní evropské hodnoty. Úhelným kamenem této víry je Bible, nazývaná též svatá, nebo kniha všech knih. Víra se na ni odvolává, o jejím obsahu se však nesmí pochybovat. Tvrzení v ní obsažená se nesmí prověřovat, natož nějak zpochybňovat. Věřící se v tomto ohledu dostává do začarovaného kruhu, ze kterého nemá úniku. Jedinou cestou, kudy z něho ven, je použít logiku nebo selský rozum, který nám umožní získat věrohodné informace. Ty nás pak přivedou k argumentům, díky kterým se můžeme vymanit z tohoto začarovaného kruhu. Nic na tom nezmění ani to, že budeme v rozporu s dlouholetým většinovým názorem. Jistě jste se již setkali s tvrzením, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. V této oblasti, kdy se tak děje tisíce let, to platí víc než kde jinde.

Zdánlivě ma zcela opačném konci spektra víry je oblast ateistické vědy, která nás vehementně přesvědčuje o tom, že pouze její tvrzení jsou ta správná a pravdivá. Zpochybňování těchto pravd se trestá znevažováním a odměňuje třeba bludnými balvany Českého spolku skeptiků Sisyfos. Pokud se však podíváte na historii vědy jako takové, zjistíte zajímavou pravdu. Historicky se věda ve spoustě případů mýlila a svoje skálopevná tvrzení musela pod vlivem nových objevů v tichosti poopravit. Spousta vědeckých tvrzení je přitom založena právě na víře, že to tak je. Počínaje teorií velkého třesku při vzniku vesmíru a třeba evoluční teorií při vývoji člověka konče. Existuje při tom spousta jiných teorií, které jsou v těchto oblastech mnohem pravděpodobnější, než ty, které jsou oficiálně upřednostňovány. K jejich oficiálnosti při tom stačí jejich neustálé opakování a systematické potlačování jiných názorů. Za tímto účelem byl ve vědecké oblasti vytvořen monopol na pravdu. K odhalení tohoto podvodu při tom stačí dlouhodobě sledovat nějakou vědeckou oblast. Pokud prokazatelně zjistíte změnu stanovisek v historii tohoto oboru, proč by k těmto změnám nemělo docházet i v současnosti a budoucnosti? Oficiální vědecké pravdy jsou často zastaralé a méně věrohodné než současné neoficiální „konspirační“ teorie.

Další příklad můžeme najít v oblasti dnešního nového klimatického náboženství. Z pohledu odborníků je totiž zaklínadlo CO2 zcela nesmyslné. Starší generace si možná ještě pamatuje na hodiny přírodopisu v základní škole, ve kterých se probírala fotosyntéza a nezbytnost CO2 při ní. Přemýšlející člověk si pak v této souvislosti musí položit otázku, proč hlasy odborníků na tuto oblast nejsou prezentovány. Navrhované řešení v podobě elektromobility je z pohledu každého elektrotechnika zcela nesmyslné a za stavu současné techniky spadá do oblasti utopie. Do stejné kategorie patří i problematika vlivu lidské činnosti na oteplování planety Země. Na této hysterii nic nezmění ani prokazatelné zfalšování teplotních grafů a průkaznost periodického střídání teplotních období bez ohledu na průmyslovou lidskou činnost. Poznatkům astronomů, kteří uvádějí, že se oteplují i další planety v naší Sluneční soustavě, nejsou rovněž prezentovány. I v této oblasti se tedy jedná hlavně o získávání jiných než oficiálních informací.

Jak je to s vírou můžeme vidět i v oblasti historie, kterou jak známo píší vítězové. Starší z nás tyto změny mohou zažívat na vlastní kůži během svého života. Nejde jen o historické překrucování pravdy, ale také o to, proč byly v minulosti a jsou i v současnosti některé skutečnosti zatajovány. Do této kategorie patří například současný povyk kolem okolností rozpoutání druhé světové války a jejího průběhu. O starší historii ani nemluvě. Kam se ztratily informace ohledně tak významného státního útvaru, jakým byla Velká Morava či Velká Tartárie, kterou naleznete ještě na mapách z osmnáctého století? Samostatnou oblastí historie je archeologie, která by ji měla rozkrývat. Jeden příklad za všechny. Jednou jsem byl na návštěvě u své klientky, která byla archeoložka. Pracovala ve světově známé lokalitě, na kterou byla naší odbornicí. V jejím obývacím pokoji jsem viděl spoustu zajímavých artefaktů. Proto jsem se jí ptal, jak je možné, že je má doma a nejsou vystaveny někde v muzeu. Odpověděla mi, že to jsou všechno artefakty, které nezapadají do odborné teorie pana profesora, který vede v dané lokalitě vykopávky a udělal si tím odborné jméno. Všechno, co by mohlo jeho závěry zpochybnit, musí zmizet. Odvážlivec, který je předloží, si už pod jeho vedením už nikdy nekopne. Jakou historii takto prováděná archeologie dokáže objasnit? Z našeho prostředí jistě stojí za zmínku i dodnes oslavované osoby Cyrila a Metoděje, které bez nadsázky můžeme považovat za likvidátory naší slovanské kultury a hrobníky Velké Moravy. Pokud patříte k jejich obdivovatelům, použijte selský rozum a najděte si potřebné informace, kterých je na internetu dost.

Další problematickou oblastí je otázka chemtrails. Není to při tom v žádném případě otázka víry či nevíry. Je to pouze otázka chtění či nechtění zjistit pravdu. Stačí se podívat na oblohu a rázem zjistíte, že je něco jinak[i]než tomu bylo v minulosti. Opět se k této problematice nechá najít dostatek věrohodných informací, včetně amerických patentů, prohlášení kompetentních činitelů a popisu historie této činnosti. Pokud tyto aktivity nedávají smysl nám, ještě to neznamená, že nedávají smysl tomu, kdo rozhoduje o směřování lidské civilizace.

Historicky dlouhodobě diskutovanou je otázka UFO a mimozemšťanů. Společnost je zde opět rozdělena podle víry. Existují - neexistují. Existence je přes spoustu uniklých věrohodných informací stále znevažována. Osobně nemohu souhlasit s argumentem, že lidstvo zatím není připraveno přijmout realitu. Domnívám se, že lidstvo jako takové připraveno je, připraveni nejsou mocní tohoto světa, kteří by ztratili svoje výsadní postavení.

Zajímavé jsou i informace o satanistické podstatě naší západní kultury. Počínaje teoretickými východisky, proč tomu tak je, přes prohlášení známých osob z tohoto prostředí. Jsou známy informace o satanistických rituálech, včetně dětských oběti. Nejsilnějším protiargumentem v této oblasti je rozpor s vlastní morálkou, která nám říká, že není možné, aby to tak ve skutečnosti bylo. V této oblasti můžete začít třeba tím, že si zjistíte, kolik dětí se každoročně beze stopy ztrácí. Dobré je také seznámit se se satanistickou symbolikou a zjistit, jestli některé moje projevy, například ve formě tetování nebo barvy nehtů, nesvědčí o příslušnosti k tomuto směru.

Ve svém námětu jsem předložil pouze pár kontroverzních oblastí. Při troše snahy se další oblasti dají najít doslova na každém kroku. Proto se jen těžko můžeme divit, že je naše společnost v tolika oblastech rozdělena. Místo porozumění a spolupráce se proto všude setkáváme s netolerancí a řevnivostí. Oblast „duchovně“ orientovaných lidí přitom není žádnou výjimkou. Stačí se podívat na to, kolik z nás se domnívá, že pouze ten směr, který praktikuje, je ten pravý a vše řešící.

Na víru se můžeme podívat ještě z jednoho důležitého pohledu. Víra v cokoli nám překrývá a nahrazuje naše osobní nejistoty. Je to tedy berlička pro ty, kteří trpí nejistotou a strachem. Čím je člověk méně jistý, tím náchylnější k víře je a tím je jeho víra pevnější a nevyvratitelnější. Změna vlastního názoru, postoje, stanoviska si totiž vyžaduje značnou dávku odvahy.

Pokud ztratíte strach z konfrontace s jinou skutečností, než o které jste v současnosti přesvědčeni, můžete zjistit, že všechno s čím jste se ve svém životě setkali, je ve skutečnosti zcela jinak. Slovy Dr. Hause - „všichni přece lžou“. Lhali nám byť nevědomě z vlastní neznalosti při výchově rodiče. Z důvodu prosazování aktuální ideologie nám lhali ve školách. Z důvodu prosazování svých zájmů na úkor zájmů našich nám lžou politici a vědci. Proto se domnívám, že je nejvyšší čas začít hájit svoje vlastní zájmy a zjistit, o čem doopravdy je ten svět, ve kterém žijeme. K udělání prvního kroku v oblasti hledání pravdy vám přeji hodně odvahy.

 LLV – leden 2020